Článek
Tuhle oslavu jsem to zažila na vlastní kůži. Můj (teď už bývalý) přítel měl svátek. Věděla jsem, že miluje tu jednu specifickou značku řemeslného piva a že mu chybí ta jeho oblíbená vinylová deska, kterou si náhodou rozbil. Strávila jsem týden tím, že jsem obíhala půlku Prahy, abych sehnala přesně tu edici. Stálo mě to pět stovek a hromadu času. Byla jsem na sebe pyšná. Ten nápad, ta snaha… to je přece víc než prachy, ne? Omyl.
Pohled, kterým mě probodl
Rozbalil to. Jedním okem koukl na tu desku, pak na ty piva a pak se podíval na mě. Ten úšklebek nezapomenu. „Aha,“ protáhl to tak, že mi naskočila husí kůže. „Takže k tomu Playstationu, co jsme o něm mluvili, se jako nedopracujeme? Tohle stálo pár korun, ne? Trochu jsem čekal, že se jako předvedeš, když jsi dostala ty prémie.“
V tu chvíli se ve mně něco zastavilo. Cítila jsem, jak mi krev stoupá do obličeje. Ne kvůli tomu, že by mi bylo líto těch peněz, ale kvůli té neuvěřitelné, drzé a sprosté nevděčnosti.
Nejsem tvoje sponzorka, miláčku
V tu vteřinu mi to docvaklo. Já jsem pro něj nebyla holka, kterou miluje. Byla jsem pro něj investice. Nástroj na uspokojování jeho drahých koníčků. On neviděl ty kilometry, co jsem nachodila. Neviděl tu radost v mých očích, když jsem to balila. Viděl jen cenovku. A ta pro něj nebyla dost vysoká na to, aby to „ocenil“.
„Víš co, Lukáši?“ řekla jsem mu úplně klidným hlasem, ze kterého mě samotnou mrazilo. „Máš pravdu. Stálo to pár korun. A víš, kolik mě bude stát tvůj příští dárek? Přesně nulu. Protože už žádný nebude.“
Sbaleno za deset minut
Vzala jsem ty piva, vylila je do dřezu (jo, bylo to dramatické, ale taky pořádně osvobozující!) a tu desku jsem si nechala. Stejně ji mám radši než jeho. On tam jen seděl, čuměl jako vyoraná myš a začal koktat něco o tom, že „to byl jen vtip“.
Jasně, vtip. Tenhle druh vtipů znám. Je to test. Test toho, kam až může zajít. Jak moc si mě může podmanit a jak moc mě může zmanipulovat k tomu, abych si příště „polepšila“ a koupila mu něco za desítku, jen aby byl spokojený.
Dámy, poslouchejte mě dobře: Pokud se váš chlap směje dárku, protože byl levný, nesměje se tý věci. Směje se vám. Směje se vaší snaze a vaší lásce. A takový člověk si nezaslouží ani váš úsměv, natož váš čas.
Já jsem teď single, mám v přehrávači skvělou desku a v peněžence pětistovku, kterou příště utratím za pořádný steak. Sama. A bude chutnat líp než jakejkoliv luxusní dárek pro nevděčného sobce.
