Kroužky stojí majlant. A pak nám někdo řekne, že šetříme na dětech

Dneska jsem to zase slyšela v tramvaji. „No jo, dneska ty lidi na dětech hrozně šetří, radši si koupí novej telefon, než aby dítěti zaplatili pořádný rozvoj.“ Většinou ji pronese někdo, kdo naposledy platil školkovné v roce 1985, nebo někdo, kdo žije v blahoslavené nevědomosti o tom, kolik dnes stojí „obyčejné“ dětství.

Realita roku 2026? Rodičovství je finanční disciplína, která by zasloužila vlastní olympijskou kategorii.

Pojďme si to spočítat. Chcete, aby vaše dítě nesedělo jen u počítače, tak ho zapíšete na hokej nebo fotbal. Prásk – startovní set výbavy stojí přes deset tisíc. Členské příspěvky? Další tisíce měsíčně. Soustředění? Cena průměrné dovolené v Chorvatsku.

A to mluvíme o sportu. Pak tu máme hudebku, výtvarku, angličtinu s rodilým mluvčím nebo snad nedejbože tanec, kde jeden kostým na vystoupení stojí víc než moje zimní bunda. Když máte dvě nebo tři děti, měsíční náklady na jejich „volný čas“ začínají připomínat splátku hypotéky na luxusní vilu.

Když pak v supermarketu sáhnu po jogurtu v akci nebo řeknu dítěti, že ty předražené značkové tenisky prostě letos nebudou, slyším to nevyřčené odsouzení. Jako bychom těm dětem upírali dětství.

Pravda je přitom opačná. Šetříme na sobě, šetříme na dovolených, šetříme na kvalitním jídle pro nás dospělé, jen abychom mohli zaplatit ten další pololetní poplatek v kroužku. Obětováváme vlastní pohodlí, aby naše děti měly možnosti, které my jsme třeba neměli. Naše „šetření“ není projev lakoty, ale zoufalá snaha udržet rodinný rozpočet nad vodou, zatímco nás systém (a ambice našich dětí) stahuje ke dnu.

Dostali jsme se do bodu, kdy se z dětství stal byznys. Kroužky už nejsou o tom, že si jdou děcka po škole zakopat za barák. Jsou o elitních klubech, drahých licencích a tlaku na výkon od první třídy. A my, rodiče, jsme v pasti. Pokud do toho ty peníze nenasypeme, máme pocit, že dítěti zavíráme dveře k budoucnosti.

Takže příště, až uslyšíte někoho mudrovat o tom, jak se dnes na dětech šetří, klidně mu ukažte fakturu za baletní špičky nebo měsíční permanentku na tenis. Protože my na dětech nešetříme. My za ně platíme majlant a to, co nám zbývá v kapse, jsou už jen drobné na ten jogurt v akci.