Článek
Když se mluví o důchodech, často slyšíme, že jsou příliš nízké a že s nimi nejde vyjít. Zároveň ale existují lidé, kteří mají jen pár tisíc měsíčně a dokážou se přizpůsobit. Jak je možné, že někdo zvládne hospodařit s šesti tisíci, zatímco jinému nestačí ani trojnásobek?
Skromný život versus vyšší nároky
Senioři, kteří mají nízký důchod, musí pečlivě zvažovat každou korunu. Nakupují podle slev, šetří na energiích, vaří jednoduchá jídla a vyhýbají se zbytečným výdajům. „Člověk se naučí vycházet z toho, co má. Nekupuji zbytečnosti, jím střídmě a neutrácím za věci, které nepotřebuji,“ říká paní Božena, 78 let, která žije sama s důchodem 6 800 Kč.
Na druhé straně jsou senioři, kteří si zvykli na vyšší standard a jejich měsíční výdaje tomu odpovídají. Není na tom nic špatného – pokud si někdo v produktivním věku dobře vydělával a měl vysoké odvody, je logické, že očekává i odpovídající důchod. Jenže jakmile náklady přesáhnou příjmy, dostává se člověk do složité situace.
Co považujeme za „nezbytné“?
Velkou roli hraje také to, co každý považuje za nezbytné výdaje. Zatímco někdo žije velmi skromně a vystačí si s málem, jiný má pravidelné výdaje na koníčky, kvalitní potraviny, služby nebo cestování. Pokud si někdo rád dopřeje kavárnu, wellness nebo dražší oblečení, jeho náklady rostou a ani vyšší důchod mu nemusí stačit.
Není to otázka správného či špatného přístupu, ale spíše toho, jak jsme zvyklí žít a co jsme ochotni přizpůsobit.
Hospodaření je klíč
Rozdíly v tom, jak kdo zvládá svůj důchod, často nesouvisí jen s jeho výší, ale i s tím, jak člověk umí hospodařit. Někdo si dokáže vystačit s nízkým příjmem, zatímco jiný může mít i vyšší částku a přesto se dostávat do finanční tísně.
