Článek
Důchodové téma patří mezi moje nejoblíbenější. Nedokážu pochopit, jak někteří důchodci jsou vděční za průměrný důchod a další za stejnou částku nemohou vyžít a cítí se okradení a nucení k živoření.
Bez důchodu byste byli v háji
Ze sociálního pojištění, které lidé odvádí se platí daleko více než jen jejich důchody. Hradí se z něj:
- nemocenské pojištění,
- důchodové pojištění,
- příspěvek na státní politiku zaměstnanosti.
To znamená, že volání lidí po tom, ať jim stát vrátí to, co na sociálním pojištění odvedli a že se o sebe postarají sami je naprostý nesmyl, protože ty peníze slouží i na jiné věci než na důchody.
Všimla jsem si jedné obrovsky zajímavé věci. Na důchody si nejvíce stěžují lidé, kteří si na stáří nevytvořili žádné úspory, protože veškeré vydělané peníze rozfofrovali. Podle mě jsou to právě tito lidé, pro který je důchodový systém nejvíce potřeba, protože přitom, jak nezodpovědně s financemi zacházeli by bez povinných odvodů skončili na stáří bez jediné koruny.
Důchod není na „užívání si“
Další častá kritika důchodů je, že stačí na základní věci, ale nadstandard jako je dovolená, kultura, restaurace, kavárny apod. si za něj člověk nekoupí s musí sáhnout do „svých“. Pokud je nemá, má holt smůlu. Osobně na tom nevidím nic špatného. Důchod není doživotní dovolená. Je na zajištění základních potřeb. Tzn. Aby měl člověk kde spát, co jíst, léky a něco na sebe. Kdo chce víc, měl si našetřit.
Spořit a investovat šlo kdykoliv
Já hrozně nemám ráda výmluvy typu - za nás jsme vydělávali 700 Kčs, jak jsme z toho asi měli šetřit. Odpověď je strašně jednoduchá - úplně stejně jako dnes. Protože stejně jako byly nízké příjmy, byly i nízké výdaje. Takže princip byl úplně stejný - chtěli jste víc peněz, abyste je mohli spořit? Tak jste si našli práci navíc nebo jste prodali známým přebytky. Tenkrát hodně frčelo šité oblečení, ruční práce, stejně tak jako přebytky ze zahrad… Kdo chtěl, mohl si přivydělat a následně investovat. Kdo byl tenkrát chytrý a investoval „do cihel“ má dnes chalupy jako hrady v ceně několika milionů. Ale kdo se bál tak nemá nic a to platí dnes stejně jako tenkrát.
