Článek
Vstávám za tmy. Pracuju víc než většina lidí, co si jen stěžují na pondělky. Mám dvě práce. Dvě! A stejně pořád slýchám, že bych mohla víc. Že „někdo zvládá i tři směny“. Že „to je o prioritách“. Že „dneska se jen každý vymlouvá“.
Tak jo. Tady máte realitu. Bez filtříčku a bez milosti.
Všichni radí, ale nikdo neví.
„A co děláš po práci?“ – ptá se kámoška, co si stěžuje, že je vyčerpaná z jedné směny a scrollování Instagramu.
„Kdy si najdeš někoho?“ – ptá se teta, co žije z důchodu a už čtvrt století neřešila nic jiného než slevy v letácích.
„Proč si neuděláš víc času na sebe?“ – ptá se šéf, který pije kafe třikrát denně a říká tomu „porada“.
Vážně?! Já si hledám čas na dýchání. A někdy ani ten nestíhám.
Pracuj víc. Buď hezčí. Měj děti. A usmívej se.
Žijeme v době, kdy pracovat nestačí. Musíš být i šťastná, upravená, fit a hlavně vděčná. Dvě práce? Super. Ale ještě se nezapomeň usmívat, jinak jsi „toxická“.
Když máš jednu práci, jsi líná.
Když máš dvě, jsi hysterická.
Když makáš od rána do večera, nemáš správný work-life balance.
A když si stěžuješ, že nemáš sílu? „Tak to má dneska každý. Buď ráda, že máš práci.“
Jo. Buď ráda, že makáš jako mezek a pořád jsi v mínusu. Buď ráda, že po tobě chtějí výsledky, ale nechtějí ti dát prostor na vlastníživot. Buď ráda, že dřeš, protože jinak bys byla příživník. A když dřeš moc, jsi cvok.
Systém si zvykl, že se obětujeme
Nejhorší je, že jsme tohle začali brát jako normu. Že spát 5 hodin je v pořádku. Že nevidět rodinu je oběť pro „lepší budoucnost“. Jenže budoucnost se nelepší. Rostou účty, daně, nájmy. Ale uznání? Nula. Pomoc? Nula. Respekt? Záporný.
Jediné, co roste, jsou nároky na naše tělo, duši a čas. A pokud k tomu něco řekneš, jsi frustrovaná kráva, co si neví rady.
Já už se ale omlouvat nebudu
Dvě práce nejsou selhání. Dvě práce nejsou chyba v mém plánování. Dvě práce jsou důkaz toho, že stát nefunguje, platy nestačí a že svět je nastavený tak, aby se člověk složil a ještě za to poděkoval.
Já už se nebudu smát jen proto, že si někdo myslí, že musím být pozitivní.
Já už se nebudu omlouvat, že nemám čas na další směnu, další projekt, další očekávání.
Mám dvě práce. A jestli si někdo myslí, že to není dost – může mi jít ukázat, jak se to teda dělá správně.
Děkuji Hermíně za příběh.
