Článek
Nejspíš ten typ znáte taky: montérky, sebevědomí na rozdávání, pod nehty špína z dvou dekád a v hlavě dojem, že jedl ekonomické rozumy k snídani. Přišel mi opravit rozbitou pračku. Odešel s tím, že mi vysvětlil inflaci, daně, EU a proč je to všechno vina „té bandy nahoře“.
A já si mezitím tiše četla jeho fakturu. Na které bylo moje jméno s překlepem, IČO chybělo, DPH dopočítané podle lunárního kalendáře a datum splatnosti někde mezi minulým pátkem a Armagedonem.
„Víte, paninko, tohle všechno začalo, když jsme vstoupili do Unie…“
Tuhle větu spustil sotva jsem mu podala sklenici vody. Neptala jsem se na názor. Chtěla jsem jen opravenou pračku a účet k proplacení. Místo toho jsem dostala půlhodinovou přednášku o tom, proč stát ničí živnostníky, proč podnikatelům hází klacky pod nohy a proč prý už příště radši pojede jen „na černo“.
Nechyběl ani evergreen: „Však my, co děláme rukama, ten stát držíme nad vodou, ne ty vaše vystudovaný nány z kanclu.“ Díky, Karle, za osvětu. Jenom by to bylo ještě působivější, kdybys tu fakturu napsal aspoň v češtině.
Faktura, nebo ústřižek z tomboly?
To, co mi poslal, byla tragikomedie. Hlava faktury bez kontaktních údajů. Zboží bez popisu. Částka za „práci“ 6 800 Kč. Práce, která trvala dvě hodiny a spočívala ve vyměnění hadice a pár moudrých slovech o geopolitice. Ale pozor – ručně připsaná věta: „Cenu sem si stanovil podle citu.“ No tak to je fér.
Ptám se, jestli to opravdu myslí vážně. On na to: „Paninko, vy tomu nerozumíte, to je standardní sazba podle trhu.“ Aha. Trh. Tomu rozumí asi stejně jako pravopisu. Nebo základu daňové evidence.
Když se hloupost potká s arogancí
Přesně tihle lidé křičí nejvíc. Nadávají na stát, na školství, na zákazníky, na „vyžírky s diplomem“. Všichni jsou problém. Jenže když dojde na základní znalosti podnikání, selžou jako první. A ještě se cítí ukřivděně.
Přitom stačí tak málo. Základy účetnictví, základy komunikace, základy gramatiky. Jenže oni mají pocit, že znalosti jsou pro slabochy. Oni mají přece zkušenosti. Přece si to odmakali rukama, tak co by si někdo dovoloval chtít po nich, aby vystavili fakturu, která dává smysl?
Řemeslo má zlaté dno
Nebudu lhát. Řemeslníci jsou potřeba. Měli by být oceněni. Ale jestli si někdo myslí, že mu šroubovák v ruce dává právo mluvit jako expert na všechno od eura po kryptoměny, měl by se podívat na tu svou fakturu ještě jednou. Protože v době, kdy každá faktura může být online, pdf, s QR kódem a automatickým DPH, je výmluva „já na to nejsem“ směšná.
A hlavně – pokud mě někdo chce poučovat o ekonomice, měl by aspoň vědět, co znamená slovo splatnost.
