Článek
Seděla jsem v čekárně u dětského doktora a snažila se ignorovat dětský kašel. Ve dveřích se zjevila ona – vlasy vyžehlené, nehty jak z reklamy, kabelka za půl výplaty. V ruce mobil. Vedle ní tříletá holčička. Rozcuchaná mikina, krátké legíny, na nohách… nic. Prosinec, ledová dlažba. Dítě naboso.
Máma si sedla, okamžitě se propadla do telefonu. Palec drtil displej, oči přilepené k obrazovce. Holčička si sedla na zem a objala si nohy, prsty na chodidlech jí bledly zimou. Zakašlala tak, že se otočila celá čekárna. Matka ani nemrkla. Jen odsekla: „Buď chvilku zticha, maminka to musí dopsat.“
Dítě jako rekvizita
Koutkem oka jsem viděla otevřený Instagram. Stories plné citátů o tom, jak „děti jsou náš vesmír“ a „rodina je všechno“. V reálu u ní sedělo dítě, které nemá ani ponožky. Na prvním místě nebyla dcera, ale lajky.
Tohle není výjimka, ale trend. Dítě už pro spoustu rodičů není člověk, ale rekvizita. Kulisa k tomu, aby máma mohla vypadat jako „inspirativní rodič“. Dokud je hezká fotka, je všechno v pořádku. Jestli je dítěti zima, jestli se nudí, jestli potřebuje obejmout – to už se do popisku nevejde.
Největší ironie? Tyhle ženy rády brečí, že „doba je těžká“ a „na všechno nejsou peníze“. Na normální boty pro dítě ne, ale na neomezená data a nový kryt na iPhone samozřejmě ano. Chudoba tohle není. Tohle je totálně převrácený žebříček priorit.
Offline máma jako ohrožený druh
Když vidím matku, která má v ruce místo telefonu kapesník, pití a náhradní ponožky, připadá mi skoro exotická. Normální rodič se změnil ve vzácný druh. Zbytek řeší, jak natočit reelsko z hřiště, ale zapomene dát dítěti svačinu.
A kdykoli někdo něco řekne, přijde klasická obrana: „Neodsuzujte, nevíte, co prožívám.“ Jenže mě nezajímá její spirituální cesta ani únava. Vidím jen bosé dítě na studené podlaze a mámu, která má energii jen na scrollování.
Poslední kapka v čekárně
Po deseti minutách jsem to nevydržela. Otočila jsem se k ní: „Promiňte, vaše dcera má úplně ledové nohy.“
Zvedla oči od mobilu, otrávená, že ji někdo vyrušil ze světa filtrů. Podívala se na holčičku a prohlásila: „No jo, tak si je měla držet, když jsem jí sundávala boty.“ A zase se vrátila na Instagram.
V tu chvíli mi došlo, že tohle není omyl ani spěch. Je to volba. Vědomé rozhodnutí dát přednost virtuálnímu publiku před vlastním dítětem.
Její tříletá dcera neměla ani ponožky. Ale hlavně, že měla Instagram. A jestli je dnes „odsuzující“ říct, že dítě v zimě potřebuje nohy v teple a jeho máma zdravý rozum, tak tenhle svět fakt běží bez mozku.
