Článek
Nikdy jsem neměla s tchyní jednoduchý vztah. Ale co – říkala jsem si – je to starší ženská z jiné generace, musím být tolerantní. Přesně takhle začíná většina maminek, co později litují, že svěřily své dítě někomu, kdo nerespektuje ani základní hranice.
Moje dcera se u babičky dusila pláčem. Nechtěla tam. Objímala mě kolem nohou a prosila, ať tam nechodíme. Mluvila o tom, že babička je zlá. A přesto mi manžel i širší rodina opakovali jedno: „Přeháníš. Vymýšlíš si. Dítě cítí tvoji hysterii.“
Ne, dítě cítilo, že tam není v bezpečí.
Dospělí chrání dospělé. Ne děti.
Jediné, co jsem chtěla, bylo pochopení. Nebo aspoň otevřenost k tomu, že když se malá třese před babičkou, možná by stálo za to zjistit proč. Ale ne. Narážela jsem na zeď.
„Babička je hodná. Máme ji rádi. Zaslouží si vnoučata. Přestaň vyšilovat.“
Nikdo se nezeptal dcery. Nikdo neposlouchal její tiché signály, kterých bylo čím dál víc. A když jsem je konečně začala brát vážně, začali mi říkat hysterka. Rozvracečka rodiny. Citově labilní matka.
Je v tom vlastně jistá zvrácená ironie. Když dítě miluje babičku, všichni se rozněžňují. Když se jí bojí, je problém v matce.
Já se nebojím říct dost.
Jednoho dne jsem řekla: „Ne. Už tam nepůjde. A ne, vy si ji nebudete brát za zády. Je to moje dítě a její bezpečí je důležitější než vaše city.“
Ten výbuch, který následoval, by sfoukl i tři svíčky najednou. Manžel se urazil. Tchyně mě obvinila, že ji chci odříznout od rodiny. A zbytek příbuzenstva? Mlčel. Přesně tak, jak mlčeli, když moje dcera plakala.
Ale já nemlčím. A nebudu. Protože tohle není hysterická výpověď. Tohle je hlas matky, která vidí, co se děje, a má odvahu postavit se celé rodině, když jde o bezpečí vlastního dítěte.
Rodina není nad zákon. Ani nad instinkt.
Zápasíme s tím, že v naší společnosti má „rodina“ skoro až posvátné postavení. Babičky a dědečkové jsou vnímaní jako nedotknutelní svatí. Ale co když jeden z nich dítě deptá, manipuluje, křičí nebo vyhrožuje?
Najednou je to „výchova“.
Najednou je to „tradiční přístup“.
A matka, která se tomu postaví, je citlivka a kazisvět.
No, tak klidně. Ať jsem kazisvět.
Ale moje dcera už nebude plakat, že se bojí. Už nikdy.
