Článek
Prý toho mají dost. Prý si to zaslouží. A my, co kmitáme mezi prací, školkou a domácností, máme držet pusu a obdivovat, jak se babička ve svých šedesáti „našla“. Super. My se zase hledáme v diáři, kdy si konečně dojdeme na záchod.
„Víš, miláčku, zítra ti nepohlídám, mám lekci jógy a pak si jdeme s holkama na smoothie.“
To není teenagerka. To je moje máma.
A moje reakce? Kombinace nádechu, záškubu v oku a potlačeného záchvatu vzteku.
Dřív babičky pletly svetry. Dnes pletou termíny, kdy by se jim mohlo „možná hodit“ pohlídat
Nechci po ní, aby u nás žila. Nechci, aby denně vařila. Jen jsem doufala, že když už má ten důchod a volný čas, pomůže aspoň občas. Ale kdepak.
Dnešní babičky nejsou babičky. Jsou to dámy, co „žijí svůj druhý život“.
Cvičí jógu, běhají maratony, jezdí na wellness pobyty a na otázku „pohlídáš malého?“ odpoví stylem:
„Uf, no, to je těžké… Mám teď opravdu nabitý program.“
Nabitý čím? Sobectvím, nebo prioritami?
Nechci znít nevděčně. Jen mě fascinuje, jak rychle zapomněly, jaké to bylo, když samy měly děti. Když taky neměly čas, peníze, nervy a potřebovaly pomoc.
Jenže tehdy byly jejich mámy babičky. Opravdové.
Ty, co přišly, pomohly, uvařily a vnouče přebalily, aniž by u toho musely sdílet fotku na Instagramu s popiskem #babickazasahuje.
My jsme prý ta sebestředná generace
Pořád to slyšíme, jak jsme nevděční, jak máme všechno, jak to oni měli těžší.
Ale jakmile požádáte o pomoc, stanete se břemenem.
Prý si nechtějí „kazit důchod“.
Prý si chtějí „užít klid“.
Prý si to zaslouží.
Fajn. A já si zasloužím nezbláznit se. Ale očividně si to budu muset zařídit sama.
Nebo za drahé peníze, protože na hlídání teď holt máme chůvy.
A babička je offline a v lotosovém sedu.
Rodina už není o pomoci. Je o tom, kdo si umí líp zařídit výmluvu
Možná jsme byli naivní. Možná jsme si mysleli, že když budeme mít děti, naši rodiče se přirozeně stanou prarodiči. Ne, oni se stali „moderními seniory“.
S permanentkou do wellness a odporem k jakékoli zodpovědnosti.
Takže milá babi, děkuju za nehlídání
Přeju ti tvoje jogíny, vína s kamarádkami, víkendové pobyty.
Ale až jednou budeš chtít, abych tě vozila na kontroly, připrav se na moji odpověď:
„Zlato, promiň, zrovna mám pilates. A pak si jdeme sednout s holkama.“ Je to stejná odpověď, jakou pro mě máš ty, když žádám o pomoc.
