Článek
Ten rozhovor jsem v hlavě přehrávala roky. Vždycky jsem couvla, bála jsem se, že tím rozbiju rodinu. Jednoho dne už to ale nešlo. Seděly jsme v kuchyni, stejné hrnky, stejný stůl, jen já už nebyla holka, kterou je možné seřvat a zlomit pohledem.
„Mami, ublížila jsi mi. Hodně.“
Žádné ticho, žádné přemýšlení. Jen ledový pohled a věta, která to celé převrátila:
„Tohle jsem si od vlastního dítěte nezasloužila.“
V tu chvíli bylo jasno. Ne já zraněná, ale ona oběť. Ne moje zkušenost, ale její uražené ego. Největší hrůza pro některé rodiče není to, co dělali, ale to, že o tom jejich dítě promluví nahlas.
Z bolestného přiznání se stala „nevděčnost“
Od dalšího dne začal nový příběh – ne můj, její. Příbuzní, známí, sousedky. Všichni slyšeli, že jsem „nevděčná“, „zmanipulovaná psychologií z internetu“, že prý tvrdím, jak mi rodiče zničili život.
Že padaly věty typu „nikdo tě nebude chtít“, „nebreč, nic se ti neděje“, „kdybys nebyla taková, doma by byl klid“, to samozřejmě nezmiňuje. Zato velmi pečlivě připomíná, kolik stála moje škola, oblečení a kroužky. Účtenky sedí, paměť na vlastní jedy má ale nulovou.
V jejím světě není problém, co se říkalo za zavřenými dveřmi. Problém je, že jsem si dovolila říct: „Tohle bolelo.“ V momentě, kdy dítě přestane mlčet, stává se z něj útočník.
Pravda jako největší sprosťárna v rodině
Roky se to maskovalo jako „přísná výchova“ a „tvrdší přístup“. Jenže přísnost není ponižování a „neumím to jinak“ není omluva pro to, že z dítěte systematicky udělám někoho, kdo si nevěří ani na to, aby pozdravilo prodavačku.
Když jsem odmítla hrát hodnou holku, co všechno chápe, začala jsem být problém. „Jednou budeš mít děti a pochopíš,“ slyším dokola. Jenže já nechci pochopit, já to chci přerušit. Tenhle styl výchovy u mě končí.
Dnes jsem v rodinném příběhu ta, co se „obrátila proti vlastní mámě“. Dobře. Radši budu nevděčná, než abych do smrti dělala kulisu k jejímu příběhu o dokonalém mateřství. Moje vděčnost se totiž netýká toho, že budu mlčet o věcech, které mě roky ničily.
Řekla jsem mámě, že mi ublížila. Od té doby o mně vykládá, že jsem nevděčná. A já opravdu vděčná nejsem, nemám totiž za co.
