Článek
S manželem Petrem jsme spolu téměř třicet let. Vychovali jsme dvě děti, postavili dům a vždycky jsme si dokázali poradit i v těžších obdobích.
Petr pracoval jako obchodní ředitel a vydělával podstatně víc než já. Já byla celý život zaměstnaná v administrativě.
Už před svatbou mi vysvětlil, že považuje za rozumné mít oddělené finance.
Každý jsme proto měli vlastní účet a na společné výdaje jsme přispívali podle dohody.
Nikdy jsem přesně nevěděla, kolik Petr vydělává. Tvrdil, že na tom nezáleží, protože nám nic nechybí.
Když onemocněl, všechno zůstalo na mně
Letos na jaře manžel prodělal vážnou cévní mozkovou příhodu. Několik týdnů strávil v nemocnici a následně musel na rehabilitace.
Zpočátku měl problémy s řečí i soustředěním. Nebyl schopný vyřizovat běžné administrativní záležitosti.
Požádal mě proto, abych mu pomohla uspořádat finanční dokumenty a připravit podklady pro banku.
Předal mi složku s výpisy a smlouvami.
Myslela jsem, že půjde o několik účtů a běžné platby.
Jenže v dokumentech jsem našla něco úplně jiného.
Na účtu měl téměř šest milionů korun
Petr měl několik spořicích a investičních účtů. Jejich celková hodnota přesahovala 5,8 milionu korun.
Zůstala jsem překvapeně sedět.
Ne proto, že bych mu peníze nepřála.
Ale proto, že jsem si vzpomněla na všechny chvíle, kdy mi tvrdil, že musíme šetřit.
Když naše dcera potřebovala přispět na studium, řekl, že si má najít brigádu. Když jsem chtěla opravit koupelnu, tvrdil, že na to nemáme.
Před dvěma lety jsem dokonce ze svých úspor zaplatila opravu střechy za 180 tisíc korun, protože Petr prohlásil, že momentálně nemá finanční rezervu.
Přitom měl na účtech miliony.
Pak jsem našla ještě jeden pravidelný převod
Při kontrole plateb jsem si všimla, že Petr každý měsíc odesílal 25 tisíc korun na účet ženy, jejíž jméno jsem nikdy neslyšela.
Převody trvaly téměř šest let.
Nejdřív mě napadlo, že má milenku.
Když jsem se ho ale zeptala, vysvětlil mi, že jde o jeho nevlastní sestru z otcova druhého manželství.
Prý se dostala do finančních problémů a on jí dlouhodobě pomáhal.
O její existenci jsem však nikdy neslyšela.
„Nechtěl jsem tě zatěžovat rodinnými záležitostmi,“ řekl.
Prý měl právo na vlastní peníze
Zeptala jsem se, proč mi tajil své úspory i pravidelnou pomoc příbuzné.
Petr odpověděl, že vydělané peníze považoval za své a neviděl důvod, proč by mi měl podrobně vysvětlovat, co s nimi dělá.
Připomněla jsem mu, kolikrát jsem se kvůli našemu rozpočtu uskromnila.
„Ale vždyť jsme se měli dobře,“ namítl.
Ano, měli jsme střechu nad hlavou a nikdy jsme netrpěli nouzí.
Jenže já jsem celé roky žila s přesvědčením, že musíme každou větší investici pečlivě zvažovat.
A zatímco já odkládala peníze z mnohem menšího platu, Petr si budoval milionové úspory.
Nejvíc mě zasáhlo, že mi nevěřil
Nechtěla jsem se hádat s mužem, který se zotavoval z vážné nemoci.
Přesto jsem mu řekla, že mě jeho jednání hluboce zranilo.
Petr tvrdí, že oddělené účty byly naše společná dohoda a že nic špatného neudělal.
Jenže oddělené účty přece neznamenají, že si manželé musí lhát o své finanční situaci.
Požádala jsem ho, abychom si po jeho uzdravení otevřeně promluvili o našem majetku a společných závazcích.
Zároveň jsem se rozhodla zjistit, jaká jsou moje práva v rámci společného jmění manželů, protože samotné vedení účtů na různá jména ještě nemusí znamenat oddělené vlastnictví peněz.










