Článek
Když se mě někdo zeptá, proč jsem přestala svého manžela milovat, říkám pravdu: protože přestal být mužem. Nechal se unést pohodlím, jistotou, mojí výplatou – a přestal bojovat. A já? Já jsem k němu přestala vzhlížet. Začala jsem se na něj dívat svrchu.
Dřív to byl chlap. Dneska je to už jen stín
Vzpomínám si, jak mi kdysi připadal silný. Cílevědomý. Plný plánů a snů. Tehdy říkal, že mě jednou zabezpečí, že budeme žít dobře, že na sobě bude makat. Teď leží doma v teplácích, kliká na slevy a říká mi, že „hlavně že máme zdraví“.
Ne, kámo. Za zdraví si nekoupím ani máslo. A rozhodně ne důstojnost.
Každá koruna, kterou vydělám, mi ho připomíná
Když přijde výplata, nemám radost. Mám vztek. Protože vím, že tohle jsou peníze, které drží naši domácnost. Já. Ne on. Já platím školku. Já nakupuju jídlo. Já řeším výdaje. On mi jednou týdně nabídne, že vysaje obývák, a čeká za to vděk jako za záchranu planety.
Jsem unavená. Nejen fyzicky. Emočně. Už ho nechci podporovat. Chci, aby mě přestal táhnout dolů. A to říkám jako někdo, kdo ho kdysi zbožňoval.
Miláčku, jsi hodný. Ale to nestačí
„Ale já jsem ti věrný.“ „Já tě miluju.“ „Já pomáhám s dětmi.“ Jo? Super. Až budu platit nájem věrností a nákup láskou, dej mi vědět.
Zatím žiju ve světě, kde účty nečekají. Kde děti potřebují nové boty. Kde zkrátka nestačí být fajn kluk. V tomhle světě musíš makat. Jinak jsi přítěž.
A on je přítěž.
Přestala jsem se těšit domů
Když slyším klíč v zámku, necítím radost. Jen tlak na hrudi. Zase přišel. Zase se mě zeptá, co bude k večeři. Zase se posadí k televizi. Zase bude mluvit o tom, jak si lidi stěžují, že mají málo – a pak si dají pivo za padesát.
Můj muž je expert na výmluvy. A čím víc se hájí, tím víc se propadá. Nechápe, že nejde o peníze. Jde o úpadek. O to, že už v něm nevidím autoritu, ale zoufalce.
Nejhorší je, že mě to změnilo
Já už nejsem ta milá žena, která se snaží chápat. Už jsem chladná. Ostrá. Sarkastická. Protože být chápavá k někomu, kdo se nehne z místa, je vyčerpávající. Být silná za dva člověka zlomí.
Začínám přemýšlet, jestli je tohle ten život, který chci. Jestli chci strávit mládí vedle muže, který neřeší budoucnost, protože mu stačí přežívat. Jestli chci, aby moje děti vyrůstaly s tím, že máma tahá všechno a táta se veze.
Víš co? Nechci
Nechci.
Chci chlapa, který bojuje. Který maká. Který mi nemusí kupovat drahé dárky, ale díky němu se cítím v bezpečí. Který si nestěžuje, že má málo, ale hledá cestu, jak mít víc. Který nečeká pochvalu za to, že si s dětmi jednou týdně pohraje. Který chápe, že jeho role není pasivní.
Chci někoho, koho si můžu vážit.
Děkuji Vendule za příběh.
