Článek
Seděli jsme u večeře, nálada byla příjemná, vypili jsme pár sklenek vína… a pak to přišlo. Přítel se ke mně naklonil a ledabyle prohodil: „Kolik vlastně vyděláváš?“
Zarazila jsem se. Koukala jsem na něj a čekala, že se rozesměje protože si dělal jen legraci. Ale on se nerozesmál, opravdu čekal odpověď. Jenže já žádnou neměla. Ne proto, že bych nevěděla, kolik mi každý měsíc přistane na účet. Ale protože mu do toho prostě nic není.
Tohle není výslech!
Nechápu, kde se vzalo tohle obecné přesvědčení, že pokud s někým chodíte, automaticky mu musíte skládat účty ze svých financí. Když jsem si vybírala partnera, nehledala jsem si finančního auditora nebo poradce.
Chodíme spolu. Spíme spolu. Smějeme se spolu. Ale můj účet je MŮJ účet. Tečka. Pokud mu to vadí, měl by si položit zásadní otázku: Chodím s partnerkou, nebo si hledám banku?
„Ale já ti říkám, kolik vydělávám já!“
Super. To je tvůj problém. Rozhodl ses, že mi to sdělíš. Já se neptala. A moje NE znamená NE.
A pak přišla další klasika: „Ale když spolu budujeme vztah, měli bychom být k sobě otevření.“
Ano, souhlasím. Otevření, ale ne transparentní jako skleněná výloha v centru města. To, že s někým sdílím život, neznamená, že ztratím právo na své soukromí.
Nejsem dítě, které potřebuje dohled
Můj plat není jeho věc, protože:
- Nejsem nezodpovědná puberťačka, co potřebuje dohled.
- Neprosila jsem se ho o peníze, tak proč by měl mít on nárok na ty moje?
- Nejsme manželé. Nemáme společný účet. Hypotéku. Nic.
Tohle není vztah z 50. let, kde muž držel kasu a žena se ho musela doprošovat o každou korunu. Jestli chce vědět, kolik kdo vydělává, ať si najde holku, která si nechá přidělovat kapesné a bude mu skládat účty.
Co je mu vlastně do toho?
Je to vážně upřímný zájem o společnou budoucnost, nebo test jeho moci? Chce, abychom spolu plánovali život, nebo mě chce mít pod kontrolou?
Protože pokud jde o dohled nad tím, kolik utrácím, jak šetřím, kam dávám peníze, pak mám jen jedinou odpověď: Starej se o sebe!
Moje peníze, moje pravidla
Nezajímá mě vysvětlení typu „Jen mě to zajímalo…“
Nejsem tu proto, abych uspokojovala něčí zvědavost. To, co dělám se svými financemi, je čistě moje věc. A pokud s tím někdo má problém, ať si ho řeší sám.
Protože já jsem si jistá jedním: Nikdy nebudu s někým, kdo si myslí, že má právo vědět o každé koruně, kterou vydělám.
A pokud si myslí, že tohle je normální požadavek ve vztahu, ať si najde někoho, kdo to bude respektovat. Ale já to rozhodně nebudu.
Děkuji Nadě za příběh.
