Článek
Pokud existuje profese, která si v Česku neustále stěžuje, jsou to učitelé. Mají se za chudáky, kteří dřou za almužnu, zatímco společnost je nechává na holičkách. Když ale odhodíme sentiment a podíváme se na tvrdá data, realita je jiná. Málo peněz? Nejistota? Zneuznání? Ve srovnání s ostatními povoláními jsou na tom učitelé stále královsky. Jenže místo vděku si stěžují, jako by dělali nejtěžší práci na světě.
Učitelé, chudáci, nebo česká elita?
Učitelé si neustále stěžují, že jsou podhodnocení. Ale co říkají čísla? Průměrný plat učitele v roce 2024 se pohybuje mezi 40 až 61 tisíci hrubého, podle praxe a místa výkonu práce. Za stejnou částku maká zdravotní sestra na směny ve dne v noci, často ve stresu a bez možnosti sednout si na chvíli ke kafi. Stejný plat dostane zkušený technik, který se živí v soukromém sektoru, kde žádné „prázdniny“ neexistují.
Navíc učitelé mají něco, co jim může závidět většina lidí v soukromém sektoru – stabilitu, placené prázdniny, volné víkendy a časté volno díky různým prázdninám a ředitelským dnům. A k tomu nesmíme zapomenout na různé příplatky – za třídnictví, za specializaci, za délku praxe.
Jasně, na některých školách si někteří vydělají tu nižší částku. Ale to není problém systému, nýbrž jejich volby. Kdo chce více peněz, ať jde do soukromého sektoru. Jenže tam se neodpouští flákání, tam se nehraje na to, že „děti jsou nevděčné“ a že „je to náročné“.
Tolik volna, že se o tom většině lidí ani nezdá
Když se podíváme na délku dovolené, učitelé jsou v naprosté výhodě. Mají placené letní prázdniny, podzimní prázdniny, vánoční prázdniny, jarní prázdniny, velikonoční prázdniny a různé ředitelské volné dny. Celkem? Víc než 12 týdnů placeného volna. A co si budeme povídat – i během školního roku mají dny, kdy výuka neprobíhá naplno.
Kdo jiný v téhle zemi si může dovolit takový luxus? Fabriky jedou na tři směny. Obchodníci jsou v práci i o víkendech. Sestřičky slouží ve dne v noci. Učitel? Ten se v pátek ve odpoledne hodiny sbalí a jde domů. A když už musí opravovat testy nebo se připravovat hodiny, dělá to v teple domova s kafem v ruce, bez šéfa, který by mu dýchal na záda.
„Nejsme chůvy!“ Ale když se jim to hodí, tak jsou
Učitelé rádi říkají, že nejsou chůvy. Že jejich práce je intelektuálně náročná a vyžaduje obrovskou přípravu. Jenže když dojde na lámání chleba, často působí spíš jako hlídači dětí než jako odborníci na vzdělávání.
Kolik učitelů tráví hodiny opravdu efektivní výukou? A kolik z nich spíš vyplňuje hodiny prezentacemi, filmy a „samostatnou prací“, zatímco si dopisují maily nebo sjíždějí sociální sítě? Ano, jsou skvělí učitelé, kteří se dětem věnují na 100 %. Ale bohužel, těch je menšina.
A to ani nemluvíme o tom, jak se učitelé brání jakýmkoliv změnám. Digitalizace? Moderní metody? Přístup, který dětem něco dá? Kdepak! Hlavně žádné novoty, hlavně žádná námaha navíc.
Tak proč si pořád stěžují?
Možná proto, že nikdy nebyli vystaveni s opravdové dřině. Možná proto, že si neuvědomují, jak dobře se mají. Možná proto, že v České republice je móda dělat ze sebe oběť.
A tak místo aby učitelé ocenili svoje jistoty a výhody, budou donekonečna fňukat. Budou vydávat články o tom, jak nemají na živobytí, zatímco berou více než průměrný Čech. A budou se tvářit, že pracují od nevidím do nevidím, zatímco jejich zaměstnání je jedno z těch, které poskytuje nejvíc volna a nejvíc jistot.
Tak co, není na čase přestat kňourat?
Učitelé mají lepší pracovní podmínky než většina zaměstnanců v ČR. Mají nadstandardní volno, nadstandardní jistoty a solidní plat. Možná by místo neustálých nářků mohli konečně ocenit, jak moc dobře se v dnešní době mají. A pokud jim to opravdu nestačí? Tak ať zkusí něco jiného.
