Článek
Škola by měla být místem, kde se dítě učí, roste a rozvíjí. Ale co když je učitel spíše tyran než vzor? Co když místo motivace působí dětem trauma? Ano, mluvíme o těch špatných učitelkách, které nemají ve školství co dělat, ale přesto tam jsou a ničí dětské duše.
Psychický teror
V každé třídě je alespoň jedno dítě, které zažívá psychický teror. Špatná učitelka nešikanuje fyzicky, ale její slova bodají jako nože. „Ty nikdy nic nedokážeš!“ „Proč se vůbec snažíš?“ Podobné jedovaté poznámky se zapisují hluboko do dětské duše. Výsledek? Sebevědomí na bodu mrazu, blok vůči učení a celoživotní strach z autorit.
Děti nejsou hloupé, ale učitelé ano
Představte si situaci: dítě se na něco zeptá, protože to nepochopilo. Místo odpovědi slyší: „Tohle jsme si přece říkali!“ Takové chování nevypovídá nic o dětech, ale o neschopnosti učitelky. Škola není vojna, kde se nesmí ptát. Pokud učitelka nedokáže dětem vysvětlit látku jinak než diktováním poznámek, nemá ve školství co dělat. Špatná učitelka si často na dětech léčí své vlastní komplexy. Někdejší premiantka, kterou život semlel, teď před tabulí šíří svou frustraci plnými hrstmi. Zesměšňuje, ponižuje, křičí. Proč? Protože může. Dítě se přece neubrání.
Kdo kontroluje učitele?
Kolik špatných učitelek musí zničit životy, než se něco změní? Stát hlásá, jak je školství prioritou, ale kde je kontrola kvality učitelů? Opravdu je tak těžké zavést hodnocení pedagogů, pravidelné audity výuky a důraznější ochranu dětí? Nebo se pořád budeme tvářit, že učitelka má patent na pravdu?
A vy, kteří doma slyšíte, jak vaše dítě brečí kvůli učitelce, co uděláte? Mlčíte a mávnete nad tím rukou? „Všichni jsme měli špatného učitele, přežije to.“ Tohle není řešení. Špatná učitelka může dítě poznamenat na celý život. A když mlčíte, dáváte jí k tomu volné ruce.
