Článek
Povinnou četbu považuji za něco naprosto odporného, co v moderním školství nemá mít žádné místo! Vnucovat dětem zastaralé a nudné knihy, které by většina lidí dobrovolně ani nevzala do ruky, je nepřijatelné. Jaký smysl má nutit studenty číst díla, která je vůbec nezajímají? To není vzdělávání, to je sabotáž jejich vztahu k literatuře a čtení jako takovému.
Čtení má být radost
Babička? Zahoďte ji! Seznamy povinné četby jsou plné knih, které dnešní děti jen znechutí. Proč by měl někdo číst Němcovou, když jí nerozumí a ani nechce? Vytvořit vztah ke knihám skrze Babičku je jako naučit dítě milovat hudbu pomocí praskající gramodesky. Je čas povinnou četbu odpískat a nahradit ji literaturou, která děti skutečně osloví.
Povinná četba patří minulosti!
Povinná četba je zbytečný přežitek z dob, kdy se kultura vnímala jako nástroj propagandy. Dnes už ale děti nejsou hloupé ovce, které se spokojí s „protože to říká paní učitelka“. Babička, Život s hvězdou nebo nějaký jiný „poklad národní literatury“? Dneska už to většinu dětí absolutně nezajímá. Nechte děti číst, co je baví. Dnešní svět patří příběhům, které mají co říct v současnosti, ne těm, které už dávno neříkají nic téměř nikomu.
Povinná četba je násilí na dětské duši. Co z toho, že dítě přečte Babičku? Naučí se číst pod tlakem, znechutí si literaturu a možná už nikdy žádnou knihu nevezme dobrovolně do ruky. Skutečně dobré knihy se nevnucují – ty si své čtenáře najdou.
Moje děti vynechte!
Když moje děti přinesly seznam literatury, ze které si mají vybrat knihu, kterou za pololetí přečtou nestačila jsem zírat. Ten výběr byl úplně mimo. Vyřešila jsem to velmi jednoduše. Učitelce jsem zavolala a sdělila jí, že moje dítě bude číst knihu, která ho baví a bude jeho vztah ke čtení rozvíjet. Svůj seznam knih v čele s Babičkou si může nechat od cesty. Na její argumenty, že má ve třídě 20 dětí a kdyby se takhle rozhodlo každé musí ona přečíst 20 knih, jsem úplně smetla. Od toho je snad placená, ne? Má dost času na domácí přípravu, tak ať je skutečně využije. Navíc, každé dítě se takhle určitě nerozhodne, protože ne každé dítě má rodiče, které se za ně postaví a pokud je „pančelka“ alespoň průměrně gramotná, přečte dětskou knížku jedno odpoledne. Takže za měsíc má hotovo a zbytek pololetí si může přípravu trávit, jak je ctěná libost.
