Článek
Do firmy jsem nastoupila ve čtyřiadvaceti. Tehdy jsme objednávky zapisovali do sešitů a faktury posílali poštou. Zažila jsem tři ředitele, stěhování kanceláří i přechod na nový systém. Když někdo nevěděl, kde co najít, volal mně.
Posledních deset let jsem vedla zákaznický servis. Měla jsem na starosti reklamace, důležité klienty i zaučování nováčků. Po tolika letech jsem považovala kolegy skoro za rodinu.
Prý už si mě firma nemůže dovolit
V pondělí ráno si mě ředitel pozval do kanceláře. Na stole měl připravenou obálku a vedle sebe personalistku.
„Musíme šetřit. Vaše pozice se ruší,“ oznámil.
Zeptala jsem se, kdo převezme moje klienty. Odpověděl, že práci rozdělí mezi ostatní a celé oddělení zeštíhlí.
Předali mi písemnou výpověď z organizačních důvodů a současně nabídli dohodu, pokud odejdu dřív. Řekli, že tak bude všechno jednodušší.
Dohodu jsem nepodepsala. Chtěla jsem si dokumenty nejdřív pročíst.
Inzerát měl až podezřele známý popis
O týden později mi kolegyně poslala odkaz na pracovní nabídku naší společnosti.
Hledali „koordinátora zákaznické péče“. Požadovali znalost stejného systému, komunikaci s klíčovými zákazníky, řešení reklamací a vedení menšího týmu.
Četla jsem to třikrát. Byl to téměř přesný popis mé dosavadní práce. Jen nabízená mzda byla o patnáct tisíc nižší.
Zavolala jsem personalistce. Tvrdila, že jde o úplně novou pozici s jinými odpovědnostmi.
Když jsem se zeptala, v čem konkrétně se liší, odpověděla, že mi detaily sdělovat nemusí.
Jedna věta mi vysvětlila všechno
Nakonec se mi ozval kolega z vedení, se kterým jsem léta dobře vycházela. Řekl mi, že se o mém odchodu mluvilo už několik měsíců.
„Řediteli vadilo, kolik bereš. Mladšího člověka seženou levněji,“ přiznal.
Najednou jsem si vybavila všechny přesčasy, které jsem nikdy pořádně nepočítala. Když bylo potřeba zachránit velkou zakázku, nikomu můj plat nepřipadal přehnaný.
Tentokrát budu myslet také na sebe
S inzerátem a dokumenty jsem zašla za pracovněprávní advokátkou. Vysvětlila mi, že rozhodující bude skutečný důvod skončení pracovního poměru a zda firma moji práci opravdu ruší. Samotný podobný inzerát ještě nic definitivně nedokazuje.
Nyní proto řeším další postup a hledám nové zaměstnání. Vím, že po padesátce to nemusí být snadné, ale nechci se nechat přesvědčit, že moje zkušenosti nemají cenu.
Dvaadvacet let jsem byla člověk, na kterého se firma spoléhala. Pak mi řekli, že pro mě nemají práci a za sedm dní hledali někoho, kdo bude dělat téměř totéž. Jen levněji.










