Článek
Prý se musím začít chovat „jinak“, být na něj míň protivná, víc poslušná, víc naslouchající, víc roztomilá. Prostě ideální panenka z katalogu. A do té doby ani pusa, ani dotek. To je jako kdybych já řekla, že sex bude, až přestane chrápat a konečně si přestane plést moji kreditku se svojí kasičkou.
Sex jako zbraň
Sex není odměna ani trest. Je to přirozená součást vztahu. A kdo ho začne používat jako páku, ten už dávno prohrál. Najednou z ložnice není místo vášně, ale bojiště. On si tam postaví barikádu a já se mám plazit po kolenou, abych si „zasloužila“? To má být vztah, nebo výcvikový tábor?
Muž, který neumí být mužem
Víte, co je na tom nejhorší? Že tohle není o sexu. To je o moci. Muž, který neumí dosáhnout svého jinak než vydíráním, je slaboch. Schovává se za falešné moralizování, ale ve skutečnosti jen neumí zvládnout vlastní ženu, která si stojí za svým. Místo aby měl odvahu a sílu a postavil se mi čelem, tak jen hraje na city a nutí mě k poslušnosti vydíráním.
Vztah není vězení
Vydírání nikdy neudělalo vztah šťastnějším. Jen rozbije všechno, co ještě drželo pohromadě. Ať už si o mně myslí cokoliv, jedna věc je jistá: donutit mě k poslušnosti přes postel nedokáže. Zase takové zázraky tam nepředváděl. Jestli chce poslušnou loutku, ať si pořídí nafukovací pannu. Ta nebude odporovat. Ale já? Já necouvnu.
Je to hlupák
Pokud stopne sex ve vztahu a myslí si, že tím něco vyřeší, plete se. Jediné, co tím vyřeší, je moje trpělivost. A až mu dojde, že žádná „nová já“ nepřijde, může si ten svůj trapný sexuální půst užívat klidně do smrti, já na něj čekat nebudu. Protože vedle mě buď přijme skutečnou ženu, nebo ať táhne.
Nakonec jsem si stejně uvědomila, že tenhle chlap mě vlastně ani nechce. On chce svou představu o ženě. A ta já nikdy nebudu. Sex se nevyjednává. Buď žijeme spolu a spíme spolu, nebo nemusíme předstírat, že jsme pár. Ale vydírat mě ložnicí? To fakt ne.
