Článek
Nechala jsem se nachytat. Měl hluboký hlas, pár testosteronových keců o tom, jak „by postavil barák vlastníma rukama“, a do očí se mi díval s takovou intenzitou, že jsem se cítila jako nejkrásnější žena na světě. Bohyně. Konečně někdo, kdo mě vidí. A pak, klasika, zůstal. Jeden večer, druhý, třetí. Najednou měl v koupelně kartáček, v předsíni boty a v ledničce vzkaz, že mlíko došlo. Já jsem šla ráno do práce. On si přispal.
Na začátku to vypadalo jako láska. Ale brzy to bylo spíš jako nábor do záhadné sekty, ve které se modlíš ke své vlastní výplatní pásce, zatímco někdo jiný ti z ní ukrajuje pod záminkou, že „přeci budujeme společnou budoucnost“.
Parazit s charismatem
Moderní zlatokop není líný hlupák. Naopak. Umí to s lidmi. Vyčmuchá tvé slabé místo – samotu, touhu po partnerství, únavu ze siláctví – a přesně do něj se zavrtá. Není agresivní. Nevyžaduje. Jen se „nenápadně zapomene“ zmínit, že má teď složitější období. Že přišel o zakázku. Že mu klient nezaplatil. A pak tě poprosí, jestli bys mohla zaplatit to jídlo v restauraci. Protože „ty máš teď lepší cashflow, víš jak“.
Než se naděješ, děláš mu účetní, vaříš večeře a ještě se omlouváš, že jsi mu nekoupila nové boty, protože jsi musela zaplatit vlastní pojistku.
Společnost to nevidí. Protože chlapi přece zlatokopové nejsou
Představte si ženu, která si najde úspěšného podnikatele, nechá se od něj živit, vozí si zadek v jeho autě a nosí dárky z jeho peněz. „Zlatokopka!“ křičí půlka Facebooku. Teď si to otočme: muž, který se nastěhuje k ženě, nechá si od ní platit nájem, žije z její lednice a ještě si od ní půjčí na benzín. Reakce? „Chudák, má těžké období.“ „Musíme být solidární.“ „Aspoň jí neutíká za jinou.“
Kde to jsme?
Peníze jako lakmusový papírek
Jestli váháte, jestli jste taky skočila do pasti mužského zlatokopectví, položte si pár jednoduchých otázek:
- Kdo platí jídlo?
- Kdo platí nájem?
- Kdo z vás dvou má finanční rezervu?
- A kdo má v kapse vždycky důvod, proč zrovna teď nemůže přispět?
Pokud máte pocit, že odpovědi vedou stále jedním směrem, je čas přestat si lhát. Tenhle typ muže není partner. Je ekonomický záškodník. A čím dýl mu to dovolíte, tím hlouběji se zaboří.
Zlatokop není o nic míň nebezpečný
Ženské zlatokopky se aspoň většinou přiznají. Dělají to pro luxus, pro obdiv, pro peníze. Ale ti chlapi? Ti to maskují za „lásku“, za „vztahovou dynamiku“, za „já ti to vrátím, fakt“. Jenže ve skutečnosti si hledají nový domov. Novou mámu. Nový účet, ze kterého si budou moct užívat život, aniž by pro to hnuli prstem.
A pak se divíme, že ženy tvrdnou. Že už nechceme pomáhat. Že nás to unavuje. Protože jsme se naučily, že milovat často znamená být dojnou krávou pro něčí pohodlný život.
Moje peníze. Moje pravidla
Dnes už nečekám, až se „srovná“. Neplatím mužům nájem. Nezvu je do restaurací s větou „nevadí, já to zatáhnu“. Moje peníze jsou moje. A jestli máš problém s tím, že si chráním, co jsem si vydřela, tak nejsi partner. Jsi zlatokop. A takovýho už doma fakt nechci.
Děkuji Dominice za příběh.
