Článek
Byl galantní. Pozorný. Takový ten typ, co vám otevře dveře, nabídne rameno, mluví plynule o sobě a mezi větami sem tam mrkne, jestli ho obdivuju dost. Přiznávám – chvíli mě to bavilo. Ale pak přišla realita: servírka s účtem.
Položila ho mezi nás. On ho viděl. Vím to. Pohnul se. Otočil se k oknu. A začal si cosi prohlížet na zdi.
Minuta. Dvě. Pět.
A já seděla, pozorovala ten trapný pokus o „hru na slepou bábu“, a v hlavě mi to začalo šrotovat. Opravdu tu mám platit já? Za oba? Po tom, co mi dvě hodiny vykládal, jak „žena má být v pohodě, když muž momentálně nemá cash flow, protože přece rovnost“?
Tak jsem zaplatila. A pak spustila.
Usmála jsem se na servírku. Vytáhla kartu. Píp. Vteřina ticha.
A pak jsem se na něj otočila a řekla:
„Neboj, tohle zaplatím já. Ale příště si vezmu s sebou chlapa. Ne dítě.“
Zasmál se. Nervózně. Jako že to byla sranda. Ale oči se mu zatměly. Věděl, že tohle není vtip. To byl verdikt.
Žádná žena nechce sponzorovat zbabělce
Ať mi nikdo nevykládá, že ženy nechtějí platit. Ne. My jen nechceme být využívané. Chceme partnera, ne parazita.
Když muž není schopný zatáhnout účet za večeři, ale má na značkové boty, nový iPhone a 3 pivka předtím „na kuráž“, pak nemluvme o respektu. Mluvme o lenosti. A drzosti.
A hlavně – o testu, kterým neprošel.
Platba jako lakmusový papírek
Ten účet nebyl jen papír. Byl to lakmusový papírek chlapské integrity. Tenhle ho spálil, aniž by se ho dotkl.
Nešlo o peníze. Šlo o gesta. O odpovědnost. O to, že pravý chlap se k placení postaví čelem – a ne čelem ke zdi.
A jestli teď nemá peníze? Klidně. Ale, ať to přizná. Nabídne, že to příště vyrovná. Ale tenhle? Ten radši dělal, že to není jeho věc. Takže teď už není ani on mou věcí.
Odchod s hlavou vzhůru. Sama.
Po zaplacení jsme šli ven. Chtěl mě doprovodit. Odmítla jsem. Chtěl mě políbit. Uhnula jsem.
Ten účet sice zmizel z našeho stolu, ale nezmizel z mé paměti. A jeho ego? To ho bude pálit ještě dlouho.
Protože větu „Příště si vezmu chlapa, ne dítě“ mu už žádná nebude schopná vymazat z hlavy. A přesně o to mi šlo.
Takže milý „muži“…
…když děláš, že nevidíš účet, počítej s tím, že příště neuvidíš už ani mě.
