Článek
Říkal, že si nemůžeme dovolit dovolenou. Tak jsem se spokojila s výletem k rybníku. Tvrdil, že jídlo z restaurací je rozmařilost. Tak jsem stála u plotny i po noční. Řekl, že nové boty jsou zbytečné. Tak jsem si lepila podrážky. A zatímco jsem žila jako služka v režimu „šetříme, lásko“, on si klikal do mobilu a přeposílal si stovky tisíc mezi svými účty. A já byla tak naivní, že jsem věřila, že ten jeho starý Huawei už ani neumí internetové bankovnictví.
Našla jsem to náhodou. Nešmírovala jsem, jen mi jednou v kapse pípnul telefon a byla jsem u něj blíž než on. Naskočil náhled: „Příchozí platba 120 000 Kč, stav účtu: 3 486 800 Kč.“ Dvaadvacet čísel, co mi zbouralo život jako domeček z karet.
Nešlo o peníze. Šlo o opovržení.
Tady nejde o to, že má peníze. Tady jde o to, že mě nechal žít v iluzi nedostatku. Že mě sledoval, jak v obchodě porovnávám jogurty podle slev a odmítám si koupit v kavárně kapučíno, protože máme doma přece rozpustné. Tvářil se jako oběť systému, zatímco byl vlk v kabátu spořivce. Nechtěl, abych utrácela? Fajn. Ale co kdyby mi alespoň řekl pravdu? Co kdyby mě bral jako partnerku, ne jako služku bez nároku na vlastní důstojnost?
Zatímco já se snažila utáhnout domácnost, platila nájem, složenky i část jeho pojistky, on si syslil svoje miliony na spořáku a poučoval mě o zbytečnostech. Prý mám moc bot. Mám? Možná mám příliš iluzí o důvěře ve vztahu.
Miliony na účtu. A charakter v mínusu.
Když jsem se ho na to zeptala, nezakoktal se. Jen se ušklíbl a řekl: „To jsou moje peníze, zlato. Vydělal jsem si je sám.“ Jo. Vydělal. Ale to, že jsme spolu žili, vařili, sdíleli postel, postavili jsme se tomu životu bok po boku – to se asi do nákladů nepočítá. Celou dobu jsem o všechno platila já, protože on prý zrovna nemá.
Prý mě chtěl jen chránit, abych „nebyla zkažená penězi“. A já? Já se už nikdy nenechám chránit od někoho, kdo mě chce držet pod hladinou, zatímco sám dýchá kyslík.
Zabalila jsem mu věci, hned druhý den. A zůstala v bytě sama. Ale poprvé po letech se cítím svobodná. Ne protože bych měla miliony, ale protože jsem si konečně přestala lhát, že je v pořádku nechat se využívat a vykořisťovat.
