Článek
Mám skvělou kariéru, slušně vydělávám, platím si, co chci, jezdím, kam chci, a žiju život, o jakém spousta lidí jen sní. Ale hádejte co? Chlapi tohle absolutně nezvládají.
Místo toho, aby byli nadšení, že mají vedle sebe úspěšnou ženskou, cítí se ohrožení, ukřivdění a ztrapnění. A nakonec? Buď utečou, nebo se mě snaží stáhnout dolů.
Silná žena? Pro chlapy noční můra!
Romantická představa, že muži chtějí chytré, sebevědomé ženy, je krásná lež. Ve skutečnosti chtějí někoho, koho můžou „zachraňovat“, kdo na nich bude závislý, kdo bude žasnout nad jejich úspěchy.
Ale co když mám víc než oni? Co když nepotřebuju jejich peníze? Co když si sama koupím auto, dovolenou, hezké věci – a nepotřebuju „hodného pána“, který by mi to dopřál?
Najednou ztrácejí půdu pod nohama. Jsou vzteklí. Cítí se méněcenní. A hlavně: cítí se zbyteční.
Komu to vadí nejvíc? Těm, co sami nic nedokázali!
Když řeknu, kolik vydělávám, reakce jsou vždycky stejné:
- „Aha, tak ty nepotřebuješ chlapa.“
- „Měla by ses naučit být víc ženská.“
- „Ale chlap by měl vydělávat víc, ne?“
Proč? Protože chlap nesnese vedle sebe úspěšnou ženskou, pokud sám nic nedokázal. Silný muž se o svůj egoismus neopírá. Ten slabý ale jo.
A přesně proto většina chlapů nesnese ženy, které vydělávají víc než oni. Cítí se méněcenní. Cítí se „jako hlupáci“, protože od malička jen slyšeli, že chlap musí být ten úspěšnější, ten bohatší, ten, kdo „živí rodinu“.
A já? Já jim tuhle iluzi rozbíjím na tisíc kousků.
Místo rovnocenného vztahu chtějí být zachránci
Muži se chtějí cítit jako lovci, ochránci, záchranáři. Ale když před sebou mají ženu, která si dokáže poradit sama, najednou se nemají o co opřít.
Najednou musí nabídnout něco jiného než peníze a pocit nadřazenosti.
Najednou musí ukázat charakter, inteligenci, osobnost.
A to je přesně ten moment, kdy se většina z nich sesype.
Co s tím? Beru to jako filtr
Upřímně? Většinu chlapů můžu rovnou vyškrtnout. Ne proto, že bych byla náročná. Ale protože většina prostě nezvládne ženskou, která si nepotřebuje hrát na chudinku.
A tak se řídím jednoduchým pravidlem: Chlap, který má problém s tím, kolik vydělávám, není muž, který by mě mohl zajímat.
Nehledám někoho, koho bych mohla sponzorovat. Nemám zájem být „živitelka“, která platí za večeře, dovolené a ještě doma pere jeho trenky. Chci chlapa, který se mi svými příjmy i charakterem vyrovná. Který si taky může dovolit jet kamkoli bez toho, aby se ohlížel na rozpočet. Který se vedle mě necítí méněcenný, ale rovnocenný a váží si toho, co jsem dokázala. A víte co? Takových je vážně málo.
Díky Nadě za zkušenost.
