Článek
Nikdy by mě nenapadlo, že tohle budu muset řešit. Přistihla jsem svého manžela, jak mi hrabe ve věcech. Kabelka rozházená, šuplíky otevřené a můj telefon byl otevřený přímo v jeho rukou. V té vteřině mi projela hlavou vlna vzteku, šoku a znechucení. Co to dělá?! A když jsem ho konfrontovala? Očima mě probodl, odložil můj telefon na stůl a v klidu pronesl: „A co jako?“
A co jako?!
Tohle nemůže myslet vážně. Srdce mi bušilo jako o závod. Čekala jsem omluvu, nějaký záchvěv studu, cokoliv. Místo toho se na mě díval s výrazem, jako kdybych já byla ta špatná. Jako kdyby on měl právo se mi hrabat ve věcech a já dělala problémy.
Ženská nesmí mít soukromí?
Kdybych mu já prohrabala telefon, vyletěl by jak čert z krabičky. Okamžitě by přišla přednáška o důvěře, o tom, že ho podezírám neprávem, že potřebuje svůj prostor. Ale když to dělá on? To je přece v pořádku.
Prý nemám co skrývat. No a co kdybych měla? Co kdybych si psala deník, chtěla si něco nechat jen pro sebe? Co kdybych měla v kabelce osobní věci, které nejsou určené jeho očím? To bych už byla podezřelá? Znamenalo by to, že jsem ta špatná?
A tady to máme – když se žena ohradí proti šmírování, je to podezřelé. Když to udělá chlap, tak to dělá ze zájmu.
Kde se v něm vzala ta drzost?
Nejvíc mě vytočilo, jak byl v klidu. Žádný pocit viny, žádná omluva. Jen naprosté přesvědčení, že má právo si dělat, co chce. A ještě měl tu drzost obrátit to proti mně.
„Proč ti to tak vadí? Ty něco tajíš?“
Chápete to?! Takže já jsem ta špatná, protože se mi nelíbí, že se mi hrabe ve věcech? To je jako kdybych přišla domů, viděla ho s cizí ženskou v posteli a on se na mě ublíženě podíval: „Proč tak vyvádíš?“
Tohle není jen o jednom incidentu, ale tohle je přesně ten moment, kdy jsem si uvědomila, že je v našem vztahu něco špatně. Že partner absolutně nebere vážně nějaké hranice. A že respektuje jen ta pravidla, která mu vyhovují.
Tohle není normální!
Nikdo mi nenamluví, že je tohle normální chování. Láska neznamená kontrolu. Důvěra neznamená, že se druhý může chovat jako šmírák. A já rozhodně nehodlám přistoupit na to, že moje reakce je větší problém než to, co udělal on.
Už jste někdy zažily podobný šok? Jak byste reagovaly na takovou situaci? Připadá vám normální, že si někdo v manželství myslí, že má právo šmejdit v osobních věcech druhého? Nebo mám být vděčná, že si rovnou nenainstaloval sledovací aplikaci?
Děkuji Sandře za příběh.
