Článek
Plánování rekonstrukce nebo opravy domu je často jako skládat puzzle. Všechno do sebe musí zapadat – termíny, návaznost prací, dodávky materiálu. Ale pak přijde on. Řemeslník, který vám s naprostým klidem oznámí, že dorazí, až se mu to bude hodit a pokud se vám to nelíbí, zavolejte někomu jinému.
A vy? Stojíte tam s telefonem u ucha mezi rozkopanými zdmi nebo v nefunkční koupelně a víte, že jste v háji.
Řemeslníci vládnou trhu
Ano, je jich málo. Ano, práce mají dost. Ano, můžou si vybírat. Ale kdy přesně jsme se dostali do bodu, kdy zákazník je ten poslední, na kom záleží?
Zkuste si představit, že byste si objednali jídlo a číšník vám řekl: „Donesu vám ho, až se mi bude chtít.“ Nebo byste přišli k doktorovi a on by vám suše oznámil: „Operace? Možná za měsíc, až budu mít náladu.“
Absurdní, že? A přesto u řemeslníků takový přístup často prochází. Protože vědí, že pokud nepřijdou oni, bude těžké sehnat někoho jiného. A tak si můžou dovolit všechno. Neozvat se. Posouvat termíny. Mlžit. Slíbit, ale nesplnit. A my zákazníci se sice můžeme vztekat, ale ve finále stejně jen doufáme, že se nad námi slitují a nakonec dorazí.
Když jeden zkazí všechno
Jedna zrušená návštěva řemeslníka? Pff, žádná tragédie… Nebo ne?
Jenže ono to není jen o tom, že někdo nepřijde. Když se zpozdí jeden, všechno jde do háje.
- Elektrikář nedorazí → nelze pokračovat s omítkami.
- Omítky nejsou hotové → malíř nemůže začít.
- Malíř nepracuje → montáž nábytku padá.
- A vy? Stále bydlíte mezi krabicemi a modlíte se, že jednou snad… možná… bude hotovo.
A co nejvíc naštve? Že jste tomu mohli předejít, kdyby vám někdo dal vědět včas. Stačilo říct: „Nestíhám, bude to až za dva týdny.“ Fajn, není to ideální, ale aspoň víte, na čem jste. Jenže místo toho vás nechají v nevědomosti. A když už zvednou telefon, tak jen proto, aby vám oznámili, že oni mají práce dost a neví, kam dřív skočit.
Komunikaci vzdejte
Schválně, kolikrát jste zažili tenhle scénář?
- Zavoláte řemeslníkovi – nebere telefon.
- Napíšete zprávu – žádná odpověď.
- Po týdnu zoufalství zkusíte volat z jiného čísla – bum! Hned to zvedne.
Najednou je k dispozici, ale místo omluvy slyšíte jen další výmluvy. „Nestíhám.“ „Byl jsem na jiné zakázce.“ „Zasekl jsem se jinde.“
Skvělý, chápu, že nejsou roboti. Ale co takhle dát vědět, že nepřijdou? Stačilo by jedno krátké „Nestíhám, omlouvám se.“ a člověk si aspoň může zařídit náhradní plán. Jenže proč by se namáhali?
Ne všichni jsou stejní… ale těch dobrých je málo
Samozřejmě, nechci házet všechny řemeslníky do jednoho pytle. Jsou i slušní řemeslníci, kteří si zákazníků váží. A pokud máte to štěstí, že na někoho takového narazíte, držte se ho zuby nehty. Doporučujte ho dál, dávejte mu skvělé reference, protože takových je zatraceně málo.
Bohužel realita je taková, že většina si na férovou komunikaci moc nepotrpí. Přijmou víc zakázek, než zvládnou, a pak si vybírají, kdo má větší prioritu. Ale jsem si jistá, že to tak nebude navždy. Trh se mění, konkurence roste a jednou přijde den, kdy se poměr sil obrátí. A až k tomu dojde, bude důležité, kdo z řemeslníků si udělal dobré jméno a kdo ne.
