Článek
Sedím s ní na prvním rande. Potkal jsem ji nedávno v kavárně, líbila se mi a usmála se na mě, tak jsem se k tomu postavil čelem a řekl si o kontakt. Naproti mně tak díky tomu sedí tahle moc hezká holka, má milý úsměv, hezké dlouhé vlasy, prostě celá je pěkná.
První rande a otázka, kterou fakt nečekáš
Bavíme se. Všechno klape, smích, chemie, takové to jiskření, co vás udržuje v naději, že tentokrát by to mohlo vyjít. A zčistajasna se mě zeptá: „A kolik bereš?“
Trochu se zarazím. Člověk si říká, že na prvním rande se snad řeší jiné věci, ne? Třeba co má kdo rád, kde byl na dovolené, nebo jestli máme oba v mobilu stejný stupidní seznam skladeb. Ale budiž. Nejsme už puberťáci, peníze jsou důležité, chápu. A tak upřímně odpovím: „Okolo devadesáti měsíčně.“
Chvilka ticha. Přemýšlím, jestli se jí ta cifra zdá vysoká, nebo malá. Nebo třeba čekala nějakou vyhýbavou odpověď? A pak přijde ten moment. Ten jeden, drobný, ale zásadní pohyb jejího obočí, který by se dal popsat jako: „To je všechno?“ A do toho říká nahlas: „To je teda dost málo, ne?“
Je ta holka úplně mimo?
A já nevím, jestli se mám začít smát, nebo brečet. To fakt vypustí z pusy tady v Česku, kde je průměrná HRUBÁ mzda něco přes 40 tisíc měsíčně? Kde půlka národa maká za dvacet až třicet čistého měsíčně? Kde si u hypotéky na 30 let musíte vzít ještě vedlejšák nebo darovat ledvinu, abyste měli na elektřinu?
Moje ego na okamžik vykolejí, ale pak si řeknu, že bych ji měl asi pochopit. Možná vyrůstala v rodině, kde táta vydělával 300 táců a máma byla HR manažerka a bere 150. Nebo třeba je její táta nějaký známý podnikatel? Možná to vůbec nemyslela zle. Možná jen žije v jiné realitě.
Ne že bych neměl ambice. Ne že bych neměl sny. Ale když už mám s někým sdílet život, chtěl bych mít pocit, že se hodnotíme podle něčeho jiného než podle výplatní pásky. A všimla si vůbec, že školu jsem dodělal před méně než deseti lety? To si fakt myslí, že za tak krátkou dobu je běžný mít šesticiferný příjem?
Nebo to byl test? Takový ten nenápadný ženský test, kdy zkouší, jak na to zareaguju. Jestli se začnu obhajovat, nebo rovnou omlouvat. Nebo jestli řeknu něco neurčitého ve stylu: „To víš, každému stačí něco jiného.“
Po rande jsem napsal své dojmy na sociální síť threads. Jedna paní mi k mému příspěvku napsala: „Kdyby můj muž bral 90, tak mu líbám nohy!“ A mně dojde, že asi fakt záleží na tom, s kým se bavíte. Pro někoho je měsíční příjem devadesát korun boží dar, pro jiného výchozí bod k neúspěchu. Nebo jsem měl říct něco jako: „Jo, možná máš pravdu. Jaký plat by ti přišel dostatečný?“
A tak za chvíli zaplatím. Samozřejmě za oba. Slečna se s elegantním „tak se měj“ zvedne a odejde. A já nad tím přemýšlím. Možná bych se měl začít dívat po ženách, které by mi za devadesát opravdu ty nohy líbaly…
Když už jednou začnete pochybovat…
O měsíc později jsem si na ten zážitek z rande znovu vzpomněl. Stál jsem v hezkém bytě na prodej, který mi ukazovala mladá realitní makléřka – profesionální, elegantní, příjemná. Klasická kombinace: vysoké podpatky, upravená a věnovala mi úsměv a obdivně pozvednuté obočí, když se dozvěděla, že pracuju v IT.
Po prohlídce ale přišel nečekaný zvrat: pozvala mě na rande. Normálně by mi to přišlo jako výhra. Ale místo toho jsem strávil celý den přemýšlením, proč to udělala. Líbím se jí já, nebo moje očekávaná výplatní páska? Myslí si, že jsem v balíku, když jsem měl zájem o ten byt a protože nám noviny neustále cpou, že ajťáci berou jako bankéři ve Švýcarsku a každý druhý má příjem 200 tisíc korun? Nebo se jí fakt líbím jako člověk?
A tím se dostávám k hlavnímu problému: Jak člověk pozná, kdy je zajímavý sám o sobě a kdy je jen chodící bankovní účet? Znal jsem týpka, táhlo mu na padesát a říkal, že hezký a mladý není, tak co jiného by na něm mělo ženy lákat než jeho tučné konto? Možná je nakonec toto dobrý přístup?
Můžete se smát, ale po tom prvním rande mi to vrtalo hlavou víc, než bych chtěl přiznat. Nejde jen o peníze. Jde o to, že jakmile jednou zažijete moment, kdy někomu připadá „90 tisíc málo“, začne vám hlavou při zájmu žen běžet celkem destruktivní otázka: „Přijdu jí dobrý, nebo jen dost bohatý?“
Takže jo, možná je někdy lepší říct něco neurčitého. Možná je lepší neříkat nic. A možná je nejlepší prostě doufat, že až jednou potkám tu pravou, bude se jí líbit víc moje duše než zůstatky na mých bankovních účtech.
A pokud ne? Tak si aspoň můžu koupit hezký byt a zkusit nějakou slušnou část splatit dřív, než najdu tu vyvolenou, se kterou založím rodinu.
A jak to vidím já?
Kdo mě sleduje, ví, že jsem žena. Proč tedy vznikl tento článek? Někdy na konci roku jsem viděla krátký příběh na Threads. Už pár měsíců mi to vrtá hlavou. Ne že bych si myslela, že za 90 tisíc bych měla muži líbat nohy – jak pod příspěvkem poznamenala jedna z diskutujících. Ale říct klukovi, kterému bylo nedávno třicet, že je to „málo“, a to ještě na prvním rande? To taky není úplně košer.
Ať už ta slečna měla zkreslenou představu o IT platech, testovala reakci, nebo jen nešikovně vyjádřila svůj pohled na věc, jedno je jisté: Mladí muži to taky nemají jednoduché.
A taky si zpětně vzpomínám, že když jsem studovala vysokou školu, jeden kluk se mě zeptal, jaký příjem bych považovala za dost vysoký na pohodlný život. Bez velkého přemýšlení jsem řekla: 100 tisíc čistého měsíčně. A dodnes vlastně nevím, co si o tom myslel. Možná měl oči navrch hlavy, možná to vzal jako upřímnou a rozumnou odpověď (to bylo v době, kdy by danou částkou člověk v pohodě pokryl potraviny, třípokojový pražský byt na hypotéku, dovolené, nějaké to hezké oblečení i přiměřené úspory a investice). Každopádně jsem měla pocit, že se mě ptá upřímně, a tak jsem upřímně odpověděla. A jestli nechtěl můj názor znát, neměl se ptát.
Jenže když nad tím přemýšlím dnes, vím, že jsou lidé, pro které je taková částka (po zohlednění inflace by byla částka 155 tisíc přibližný současný ekvivalent) naprosto nereálná. Na druhou stranu, máte-li tři děti, ženu na rodičovské pobírající sedmitisícovou almužnu a dům, který vytopit a udržovat stojí násobně víc než třeba zateplený panelákový byt a měsíční splátku hypotéky 70 tisíc Kč, najednou to taky není žádná hitparáda. Takže ano, někomu může přijít, že mít takový ranec, tak si může jet každý měsíc na dovolenou a jíst jen steaky a kaviár, ale někomu to může i přijít málo, všechno závisí na kontextu. Ale říct na prvním rande, že 90 tisíc je „málo“, asi není úplně šťastný začátek v jakémkoliv věku, na tom se asi všichni shodneme.
Zdroj: zpracováno na základě 2 krátkých příspěvků (z konce roku 2024) jednoho mladého muže na síti threads, který na svém profilu sdílí své zážitky a trable spojené s hledáním nové přítelkyně
