Článek
Lemurové jsou skupina primátů z Madagaskaru a okolí a mají reprodukční strategii, která je v savčí říši naprosto výjimečná. Podle mne ale zároveň naprosto dokonale ukazuje, jak extrémní evoluční tlak dokáže přetvářet anatomii i chování. Je to jeden z těch případů, kdy to, co příroda vymyslela, zní skoro až jako nesmyslné sci-fi a je přesně jeden z důvodů pro moji fascinaci přírodou, která vedla až k získání vysokoškolskému diplomu z biologie.
Lemur kata, známá hvězda Madagaskaru: samice jsou „otevřené“ jen několik hodin ročně
Začněme nejoblíbenějším druhem — lemurem kata (Lemur catta), tím pruhovaným sympaťákem, kterého znají i děti z obrázků, pražské ZOO a kreslených pohádek. Samice se rodí s normálně vyvinutým genitálním otvorem a z anatomického hlediska jsou standardní primáti. A pak přijde realita reprodukce.
Samice lemura kata jsou schopné se pářit jen jednou ročně, a to v okně, které je tak krátké, že lze s nadsázkou říct, že stačí trochu pomaleji mrknout a je po všem. Estrus, tedy období, kdy je samice receptivní a schopná ovulovat, trvá 4 až 36 hodin. U některých jedinců dokonce jen pár hodin během jediného dne. A to je všechno. Dvanáct měsíců čekání, pár hodin „otevřeno“ a další šance zase za rok.
V tomto, řekla bych, miniaturním časovém okně se dějí hormonální změny, které u savců běžně trvají dny. Vnější genitál se krátce zduří a zdvojnásobí, měkké tkáně vaginy povolí a samice je „schopna“ přijímat samce. Ale jak rychle se „otevře“, tak rychle se zase „zavře“.
Proč to příroda udělala tak extrémní? Odpověď je Madagaskar
Madagaskar je ostrov kontrastů — obrovské sucho, sezónní deště, prudké výkyvy v dostupnosti potravy. Pokud jste savčí matka, která musí uživit mládě, je načasování porodu naprosto zásadní. A lemurové to vzali velmi vážně.
Samice lemurů ovulují v úzkém časovém okně, které je synchronizované tak, aby byla samice březí v době největšího dostatku potrav, tedy měla co jíst v těhotenství, a měla tak i dost energie během březosti i rané laktace.
. Aby vše sedělo, musí být estrus extrémně přesně načasován:
- ovulace probíhá jednou ročně,
- páření je povolené jen krátce,
- všichni samci i samice jsou synchronizovaní jako švýcarské hodinky.
Ano, jestli vás napadá, to co mě, tak ano. U jedné samice může být vrchol receptivity dopoledne, u jiné večer. Ale všem se to děje tak nějak najednou. Pro samce je to asi totální chaos: během pár dnů se najednou chtějí pářit všechny samice.
U lemurů kata musí samici během několika hodin začít jak ochota k páření, tak samotná ovulace. Když se tyhle dvě věci časově úplně nepotkají, samice ten rok jednoduše nezabřezne — další šanci má až za rok.
Z evolučního hlediska to dává smysl. Připomeňme si, že lemuři jsou endemickým druhem (i skupinou) Madagaskaru a pár přilehlých ostrůvků a jinde je tak ve volné přírodě nenajdeme. Z lidského pohledu je to zajisté fascinující (a řekla bych i trochu nemilosrdné).
Mláďata se rodí v době, kdy je v přírodě stále dost potravy (mládě narozené jindy by nemuselo přežít). Synchronní načasování také zajišťuje, že žádná samice nezíská „náskok“ nad ostatními, což drží skupinu ve stabilní rovnováze. A protože samci nemohou monopolizovat jednu partnerku, musí se během krátkého období snažit o všechny samice najednou, což poměrně chytrým způsobem podporuje genetickou rozmanitost i dlouhodobou stabilitu celé populace.
Samice lemura kata jsou během estru navíc dominantní a běžně se páří s více samci – jak z vlastní skupiny, tak s cizími samci, kteří do dané skupiny proniknou jen na krátko.
A jestli vás zajímá, kdy se tam tadle velká pářící událost děje, tak nejspíše byste ji zažili, kdybyste vyrazili na Madagaskar na přelomu dubna a května. Přijde mi, že by tam pak všude měla být cedule: „Nerušte, probíhá reprodukční maraton“.
Zbytek roku je totiž reprodukční trakt fyziologicky i behaviorálně nepřístupný. Dalo by se to shrnout takto: reprodukční trakt samice lemura kata je prakticky nepřístupný. Vaginální vchod je tmavý, tkáň vulvy je pevná a neprotažitelná, sliznice působí doslova „zatuhle“ a samice zároveň reaguje na samce extrémně agresivně. Výsledek je jednoduchý: i kdyby samec chtěl (a samice ho nechala), mechanicky to nejde, nemá jednoduše kam vstoupit.
Jak to vědci zjistili? Dlouholetá (a někdy nebezpečná) pozorování
Reprodukční chování lemurů je prozkoumané díky desítkám let terénních studií. Biologové mapovali hormony, páření, anatomii i chování celých skupin:
- samice byly monitorovány doslova hodinu po hodině,
- anatomie se popisovala v rámci veterinárních zákroků,
- synchronizace estru se potvrdila hormonálními analýzami,
- a vše se porovnávalo mezi jednotlivými druhy.
U lemura kata vědci publikovali již v 90. letech, že páření probíhá v jediném dnu, a že samci mezi sebou zápasí o minuty kontaktu se samicí, protože okno k oplodnění je tak šíleně krátké.
Somatické změny genitálu samice byly popsány jako „transient opening“ — krátkodobé otevření, které se po ovulaci rychle vrací zpět do pevného, nepřístupného stavu.
Je to výjimečné? Ano. A zároveň dokonale logické
Ve světě savců je to sice netypické, ale u lemurů naprosto funkční systém.Lemur kata v tom přitom není sám. U mnoha dalších lemurů, například u sifaků (Propithecus) nebo indri (Indri), probíhá rozmnožování také jen v jediném krátkém období roku. Samice těchto druhů mají estrus rovněž velmi úzce vymezený a samci mají na oplodnění jen omezené časové okno.
Když člověk chápe kontext prostředí Madagaskaru, není to bizár, ale elegantní evoluční řešení, pro které platí následující body:
- přesné načasování porodu na dobu, kdy bude dostatek potravy pro mláďata / zárodky,
- minimalizace rizika infekcí,
- řízená konkurence mezi samci,
- vysoká energetická efektivita pro samici.
Lemuři jsou jedineční a příroda fascinující
Lemuři jsou v ZOO roztomilí a jsme rádi, když můžeme v Troji vkročit do jejich výběhu. A díky tomuto článku jste se o nich třeba dozvěděli něco nového.
A pokud vás někdy napadne, že příroda už vás nemá čím překvapit, vzpomeňte si na lemury. Dokážou „zavřít“ i to, co bychom u savců čekali vždy otevřené. No a kdyby vás zajímalo, jak drasticky rodí hyeny, tak o tom jsem psala zde.
Zdroje:
vědomosti autorky článku
