Článek
Když máte doma Španěla, není finále mistrovství světa obyčejný fotbalový zápas. Je to událost, při které se nesmí moc mluvit, nesmí se stát před televizí a ideálně by se nemělo ani příliš hlasitě dýchat.
A když proti Španělsku nastoupí Argentina s Lionelem Messim, je o rodinný program postaráno na celý večer. Nakonec podstatně delší, než jsme původně čekali.
Španělsko porazilo Argentinu 1:0 až po prodloužení. Rozhodující gól vstřelil ve 106. minutě Ferran Torres, který se na hřiště dostal jako střídající hráč. Po centru z pravé strany Nico Williams hlavou přihrál míč před branku a Torres zakončil levou nohou. Španělsko tak získalo druhý titul mistra světa, šestnáct let po triumfu z roku 2010.
Nejlepší Argentinec? Jednoznačně brankář
Přestože Argentina prohrála, jednoho velkého hrdinu měla. Brankář Emiliano „Dibu“ Martínez držel svůj tým ve hře prakticky po celý zápas.
Španělsko mělo převahu, drželo míč a vytvářelo si šance. Argentina naopak za celých devadesát minut ani jednou nevystřelila. První pokus zaznamenala až ve 116. minutě, kdy už prohrávala a hrála v deseti.
Bez Martínezových zákroků mohlo být rozhodnuto mnohem dříve. V průběhu prodloužení už měl deset úspěšných zákroků, což byl rekord brankáře ve finále mistrovství světa. Také španělský trenér Luis de la Fuente po utkání přiznal, že právě Martínez zabránil tomu, aby Španělé vyhráli dříve.
Z pohledu běžného diváka byl vlastně trochu frustrující. Španělsko útočilo, Argentina bránila a Martínez pokaždé nějakým způsobem míč vytáhl. Člověk už pomalu začínal mít pocit, že by Španělé museli do brány dostat zároveň míč, Ferrana Torrese a dva argentinské obránce, aby se něco konečně počítalo.
Gól, který nejdřív byl a potom zase nebyl
Jedním z nejzajímavějších okamžiků zápasu byl neuznaný španělský gól v první části prodloužení.
Nico Williams dostal míč do branky a na několik vteřin to vypadalo, že Španělsko konečně vede. Rozhodčí ale gól neuznal kvůli předchozímu souboji Mikela Merina s Nicolásem Otamendim. Podle rozhodčího Merino šlápl argentinskému obránci na nohu.
Právě tenhle okamžik vyvolal velké diskuse. Někteří komentátoři rozhodnutí považovali za správné, jiní tvrdili, že Otamendi souboj přihrál a o faul nešlo. Z televizních záběrů to rozhodně nebyla situace, u které by si člověk okamžitě řekl: Ano, naprosto jasný faul, není o čem mluvit.
Ve španělské části naší domácnosti se samozřejmě o čem mluvit našlo. A poměrně hlasitě.
Nakonec ale Španělé nemuseli neuznaného gólu litovat dlouho. Hned na začátku druhé části prodloužení přišel regulérní zásah Ferrana Torrese.
Argentina čekala na Messiho zázrak. Tentokrát nepřišel
Argentina se během turnaje několikrát zachránila v závěru zápasu, často díky Messimu. Ve finále ale španělská obrana dokázala devětatřicetiletou hvězdu téměř úplně odříznout od hry.
Taktika Argentiny byla velmi opatrná. Tým většinu utkání bránil, hrál dlouhé míče a jako by čekal, že se Messiho kouzlo dříve či později jednoduše dostaví. Jenže Španělé byli připraveni a prakticky nepouštěli Argentinu do nebezpečných prostor.
Situaci Argentině ještě zkomplikoval Enzo Fernández, který v nastaveném čase druhého poločasu dostal druhou žlutou kartu a byl vyloučen. Celé prodloužení tak Argentina absolvovala v deseti.
Výsledek 1:0 proto působí vyrovnaněji než samotný průběh utkání. Španělsko bylo aktivnější, fotbalovější a zaslouženě vyhrálo.
Přestávka po americku
Zvláštní kapitolou finále byla poločasová přestávka. FIFA se rozhodla využít mistrovství světa v USA a uspořádat první velkou poločasovou show po vzoru amerického Super Bowlu.
Celý program připravil Chris Martin z Coldplay ve spolupráci s organizací Global Citizen a na jednom pódiu se vystřídaly skutečně světové hvězdy – Madonna, Shakira, jihokorejská skupina BTS, Justin Bieber, Burna Boy, dirigent Gustavo Dudamel s orchestrem i dětský sbor PS22, do finále se zapojili také členové Coldplay. Smyslem akce bylo nejen pobavit diváky, ale také podpořit projekt FIFA Global Citizen Education Fund, který financuje vzdělávání dětí po celém světě.
Běžná fotbalová přestávka trvá patnáct minut. Týmům údajně původně slíbili prodloužení pouze na sedmnáct minut. Ve skutečnosti se ale čekalo přibližně 27 minut.
Pro americké publikum možná velkolepá podívaná. Pro evropského fotbalového fanouška spíš chvíle, kdy si začne říkat, jestli náhodou nepřepnul na jiný sport. A jak to zapůsobilo na samotné hráče, no těžko říct.
Jistě, vystoupení světových hvězd vypadá efektně. Jenže fotbal není Super Bowl a hráči nejsou zvyklí strávit skoro půl hodiny mimo hřiště uprostřed zápasu. Dlouhá pauza může narušit rozehraný rytmus i soustředění. Já si myslím, že zápas je sám o sobě dost důležitý. A opravdu nepotřeboval ještě samostatný koncert uprostřed.
Při délce celého finále, prodloužení a následném předávání poháru jsme tak měli pocit, že jsme nezačali sledovat fotbalový zápas, ale nový několikadílný seriál.
Španělsko má tým, který může vyhrávat ještě dlouho
Na celém španělském úspěchu je možná nejzajímavější, že nejde jen o jedno poslední vítězství zkušené generace.
Současné Španělsko je postavené na kombinaci zkušených hráčů a mimořádně mladých talentů. Devatenáctiletý Lamine Yamal už patří mezi největší hvězdy světového fotbalu. Pau Cubarsí získal ocenění pro nejlepšího mladého hráče turnaje. Zároveň má tým stále osobnosti, jako jsou Rodri, Pedri nebo brankář Unai Simón. Rodri byl navíc vyhlášen nejlepším hráčem celého mistrovství.
Španělsko během osmi zápasů inkasovalo jediný gól, což je nový rekord mistrovského týmu. Ve finále navíc ukázalo, že umí nejen krásně kombinovat, ale také trpělivě čekat, bránit a pokračovat ve své hře i ve chvíli, kdy argentinský brankář chytá téměř všechno.
Pro španělské fanoušky je to samozřejmě důvod k oslavě.
Jak se rodí španělský fanoušek
Po závěrečném hvizdu bylo doma veselo. Manžel vzal syna do náruče, ukázal na slavící Španěly a slavnostně pronesl: „Pamatuj si to. Tohle byl pořádný fotbal.“ Pak ještě pronesl něco o tom, že jako Čech by to nikdy nezažil.
Syn na něj koukal s výrazem, že by si radši dal křupku, než řešil mistry světa. Ale kdo ví. Třeba právě v tu chvíli vznikal další španělský fanoušek. Nebo budoucí rebel, který bude jednou fandit třeba Argentině. To by doma teprve bylo zajímavé.
