Článek
Když prezident Petr Pavel svolal mimořádnou tiskovou konferenci a zveřejnil textové zprávy, které mu měl přes poradce poslat ministr Petr Macinka, spustila se okamžitě debata. Že se tohle přece nedělá. Že politika patří do zákulisí. Že zveřejňování soukromé komunikace je zbytečná eskalace a že tím prezident jen přilévá olej do ohně. A taky vyjádření právníků.
Jenže mně ten krok prezidenta dává smysl. Ne proto, že bych chtěla hodnotit, kdo má pravdu politicky, ale proto, že se na to dívám optikou někoho, kdo se profesně zabýval roky podvody, nátlakem a zneužitím moci.
A hned na začátku je fér říct jednu věc: když mluvím o podvodu, nemyslím tím nutně trestný čin. V oblasti auditu a prevence podvodů má to slovo (v angličtině fraud) o dost širší význam. Nejde jen o krádeže nebo vydírání podle paragrafů, ale i o chování, které zákon formálně neporušuje, ale přesto je neetické, manipulativní nebo narušuje férové fungování institucí.
Nemusí to být trestné, aby to byl problém
Ve veřejné debatě se všechno rychle zúží na otázku, jestli se stal trestný čin. Jenže to je často slepá ulička. Spousta problémů, které v organizacích způsobují největší škody, totiž trestné nejsou. Přesto rozleptávají důvěru, deformují rozhodování a vytvářejí prostředí, ve kterém se moc začíná uplatňovat jinak, než by měla.
Podvod v tomto širším smyslu zahrnuje i nátlak, zneužití postavení nebo situace, kdy se někdo snaží dosáhnout svého tím, že druhou stranu postaví před nepříjemnou volbu. Typicky ve stylu: když neuděláš tohle, stane se něco, co pro tebe nebude dobré.
A právě tady se podle mě tahle kauza láme.
Nejde o pár SMS, ale o způsob tlaku
Zveřejněné zprávy nejsou sprosté, nejsou primitivní a nejsou ani explicitně výhružné. Naopak. Někdo by i mohl říct, že jsou napsané celkem chytře a uhlazeně. Obsahují podmínku, obsahují tlak a obsahují implicitní hrozbu eskalace. Ne ve smyslu fyzické nebo finanční újmy, ale politického konfliktu, který má „vejít do učebnic“.
To důležité ale je, že taková hrozba nemusí být nelegální, aby byla problematická. Stačí, že má donucovací charakter a přichází z pozice moci. V prostředí firem a institucí se pro to používá pojem nepřiměřený vliv – tedy snaha ovlivnit rozhodnutí někoho jiného způsobem, který už není férovým vyjednáváním, ale tlakem. A stát tak můžeme brát jako jednu velkou firmu.
Proč je zveřejnění z pohledu prevence logický a perfektní krok
Z lidského hlediska může zveřejnění komunikace působit tvrdě nebo zbytečně konfliktně. Z pohledu prevence je to ale velmi racionální krok. Nátlak totiž funguje nejlépe v tichu. V zákulisí, bez svědků, bez jasného záznamu.
Ve chvíli, kdy se komunikace vytáhne na světlo, tlak ztrácí dost rychle účinnost. Druhá strana už nemůže zpětně upravovat význam svých slov a případná eskalace se výrazně komplikuje. V každé větší organizaci by tohle byl standardní postup: komunikaci zdokumentovat, eskalovat a udělat více transparentní.
Proč by to u nejvyšších ústavních funkcí mělo fungovat jinak?
Prezident nechrání ego, ale instituci
Minimálně v diskuzích pod články zaznívá názor, že prezident tímto krokem chrání své ego nebo si buduje autoritu. Já to vidím jinak. Spíš chrání integritu své funkce. Prezident má ústavní pravomoc jmenovat ministry a jakýkoli pokus ho k určitému rozhodnutí dotlačit pomocí nátlaku, byť sofistikovaného a dejme tomu slušně zabaleného, je problém. Za mě velký.
Ne proto, že by to nutně muselo být trestné, ale proto, že to narušuje důvěru v to, jak fungují instituce a dělba moci. Systémy se totiž většinou nerozpadnou jedním velkým skandálem. Rozpadnou se postupně. Tím, že to, co bylo dřív za hranou, začne pomalu působit jako běžná věc.
Není nutné čekat na verdikt policie
Klidně se může stát, že policie nakonec řekne, že o trestný čin nejde. To ale neznamená, že se nic nestalo nebo že bylo všechno v pořádku. A už vůbec ne, že reakce prezidenta byla přehnaná. V oblasti prevence podvodů platí jednoduché pravidlo: někdy je nejdůležitější nastavit hranice včas. A ozvat se. Klidně nahlas.
A přesně to se tady podle mě stalo. Nejde o kriminalizaci politiky. Jde o to, aby se nátlak, a to i ten kultivovaný, uhlazený a bez vulgarit, nestal běžným pracovním nástrojem moci.
Zdroj: názor autorky, na základě profesního vzdělání v oblasti podvodů a neetického jednání
