Článek
Někde mezi tím, kdy jsem od něj odešla a on to odmítl přijmout, se z obyčejného chlapa stal posedlý psychopat. Ne ten s nožem v ruce, ale ten s mobilem, co ti denně píše: „Viděl jsem tě odcházet.“
A já jen zírám, jak to sakra ví.
Dokud mi to jednou nedocvaklo. Ta usměvavá sousedka. Ta, co mi vždy „jen náhodou“ zakývala, když jsem šla ven. Ta, co se mě ptala na každou blbost a u toho se mile usmívala, jako by mě chtěla pozvat na kafe.
Výplata za šmírování? V obálce.
Než jsem pochopila, co se děje, uběhlo pár týdnů. Ale pak jsem ji viděla. V podvečer. Jak vystupuje z auta. A můj bývalý jí podává obálku. Ta rychlost, s jakou ji strčila do kabelky, byla až příliš zkušená.
Najednou mi začaly do sebe zapadat všechny ty dřívější „náhody“. Věděla, že mám nové boty. Věděla, že ke mně chodí kámoš „na skleničku“. A věděla i to, že jsem začala znovu spát sama.
A bývalý? Ten mi pak s naprostým klidem napsal:
„Zajímá mě, jestli už někoho máš. Jen si to chci ověřit. Mám právo vědět, s kým jsi.“
Promiň, ale špehování není druh lásky
Tohle není „zájem“. To není „snaha o návrat“. To je nemoc.
Zbabělá, tichá, uslintaná posedlost.
Zaplatit si jiného člověka, aby ti nosil informace o životě, který s tebou už nemá nic společného, to není romantika.
To je stalking s externím agentem.
A co ta sousedka?
Přiznala se. Nakonec. Trochu brečela, trochu se vymlouvala. Že je „sama“ a „potřebovala peníze“ a „on se jí svěřoval, jak ho to bolí“.
Jasně. On si stěžoval, a ona si pak dělala poznámky z toho co na mě vyšpiclovala. Pár stovek týdně a byla z ní hotová špiónka.
Ať se smaží oba. Protože když si ženská neváží jiné ženy, zaslouží si stejné opovržení jako ten manipulátor, co si ji najal.
Moje dveře jsou teď zamčené. Ale ne kvůli strachu
Od té doby zamykám pokaždé, i když jsem doma. Ne kvůli bezpečí, ale kvůli důstojnosti. Nechci, aby měl někdo pocit, že má nárok se díl cpát do mého života, když už se mě nemůže dotknout.
A jestli to čteš, milý ex?
Na tvé špehování se ti můžu jen vysmát. Ale tebe stejně nejvíc štve to, že už nejsem tvoje. A že nikdy znovu nebudu.
A sousedka? Ta mě teď raději zdraví už jen z okna. Beze slov. Protože ví, že vím. A já? Jen si říkám: Příště si vyber lepší práci. A lepšího muže, kterému budeš donášet.
Tenhle už ti nezaplatí ani kafe.
