Článek
Nikdy bych si nemyslela, že tohle budu muset řešit. Vždy jsem byla přesvědčená, že kamarádství přece není jen o zábavě a smíchu, ale i o podpoře, když se nedaří? Když jsem nejlepší kamarádce půjčila peníze, ani na vteřinu mě nenapadlo, že bych je nedostala zpátky. Jenže přesně tak to nejspíš dopadne.
Začátek problému
Byla to jedna z těch situací, kdy člověk prostě pomůže, aniž by o tom moc přemýšlel. „Prosím tě, zachráníš mě? Jsem totálně v háji, fakt to nutně potřebuju.“ Takhle nějak mi to řekla, a já ani nemrkla a slíbila jí pomoc. Bylo mi jedno o co jde, šlo o mojí nejlepší kámošku. Jasně, že jsem jí chtěla pomoct. Přece bych jí v tom nenechala.
Jenže čas plynul a splátky, které slíbila, nikde. První měsíc jsem to neřešila. Druhý měsíc jsem se jí jen tak mezi řečí zeptala, jak to s penězi vypadá. Třetí měsíc už se mi začala vyhýbat.
Totální ignorace
Nezvedala mi telefon. Neodpovídala na zprávy. Když jsme se náhodou potkaly, dělala, jako by se nic nestalo. Najednou jsem už nebyla ta kamarádka, na kterou se mohla obrátit, ale někdo, koho je lepší nevidět. Když jsem jí jednou napsala přímo, že bych peníze potřebovala zpátky, odpověděla něco ve stylu: „Nemám teď čas to řešit.“ A od té doby? Ticho. Uvědomila jsem si, že mě nejspíš nikdy neplánovala splatit. Byla jsem jen naivní holka, která naletěla.
A teď co s tím?
Dlouho jsem přemýšlela, co dělat. Má smysl se s ní hádat? Jít si pro ty peníze osobně? Nebo se prostě smířit s tím, že jsem naletěla a vzít to jako životní lekci? Nejtěžší na tom celém je, že ztratit peníze není tak hrozné jako ztratit důvěru v někoho, koho jste považovali za opravdového přítele. Přijít o 100 000 Kč naštve, ale ta zrada člověka, kterému jsem věřila je mnohem horší.
