Článek
Rodina si má pomáhat. Ale od kdy to znamená, že já se mám nechat oškubat a ještě se tvářit mile? Půjčila jsem sestře dvě stě tisíc. Teď je chci zpátky – a najednou jsem bezcitná mrcha.
Zachránila jsem ji před problémy
Před rokem stála přede mnou moje sestra s uplakanýma očima a dramatickým příběhem. Dluhy, exekutoři, hrozba, že přijde o bydlení. Prosila o pomoc. A já? Byla jsem měkká a půjčila jí 200 000 korun. Nebyly to přebytečné peníze, které by mi jen tak ležely na účtu. Byly to moje úspory. Moje jistota. Ale říkala jsem si – pomůžu jí, jsme přece rodina.
Slibovala hory doly. Že všechno do roka splatí. Že si najde lepší práci, brigádu a ještě prodá nějaké věci. Že si přece nenechá svůj život zničit, že bude bojovat, že se na ní můžu spolehnout a nebudu litovat. Tak jsem jí věřila.
„Ty je fakt chceš zpátky?!“
Rok se s rokem sešel a splátka nikde. Když jsem se připomněla, sestra na mě zůstala civět, jako kdybych na ní promluvila hebrejsky. „To jako fakt? Teď, když je to pro mě pořád tak těžký? Nemůžeš mi dát ještě čas?“
Cítila odporný pocit, kdy víte, že se z vás někdo snaží udělat toho špatného a vy se tak cítíte, i když víte, že je to jen jeho hra. Najednou jsem byla ta bezcitná a nepochopitelně náročná. Já jsem byla ta, která dusí vlastní sestru.
A aby toho nebylo málo, přidala se do toho celá rodina. „Přece ji nebudeš takhle tlačit!“ „Nemůžeš být trochu velkorysá?“
Dluhy se mají vracet. Tečka
Tahle zkušenost mě naučila jedno: Nikdy nikomu nepůjčujte peníze bez smlouvy. A už vůbec ne rodině. Protože jakmile si o ně zpátky řeknete, jste najednou nelítostní, chamtiví a bez srdce.
Dvě stě tisíc korun. Moje peníze. Moje práce. Moje úspory. A mám poslouchat, jak jsem špatný člověk, protože chci zpátky, co mi patří? Ne. Takhle to nefunguje.
Kdo si půjčí, musí vracet. A pokud někdo čeká, že ho rodina bude neustále zachraňovat a nikdy neponese odpovědnost za svůj život sám, tak je to jen důkaz toho, že nikdy nepochopil základní pravidlo: Pomoc není povinnost. A každý je zodpovědný jen sám za sebe.
Nenechám se okrást
Sestře jsem vytvořila splátková kalendář. Má 3 měsíce na to, aby mi poslala první splátku. Pokud nepošle, pošlu já právníka. Sice nemám smlouvu, ale mám SMSky, ve kterých půjčku řešíme a taky jsem jí peníze půjčila převodem. Podle advokáta to bude naprosto dostačující. Je mi sice zle, že bych se měla s vlastní sestrou tahat po soudech, ale svoje vydřené peníze jí zkrátka a dobře nenechám.
