Článek
Věděla jsem, že rozvod nebude žádná procházka růžovou zahradou. Ale že se během něj promění moji vlastní rodiče v lakomé finanční supy, to mě fakt nenapadlo.
Peníze prý „na svatbu“ mi dali jako dar. Tehdy to bylo dojemné – obálka se slovy „Přejeme vám krásný začátek společného života.“ Slzy dojetí, objetí, fotky, úsměvy. Idylka jak z reklamy na rodinu. Jenže teď? Teď ten samý „dar“ označují za „investici, která nedopadla“. A chtějí ho zpátky. Prý jsem je zklamala. Prý kdyby věděli, že to skončí rozvodem, nedali by mi ani korunu.
Dar se mění v půjčku podle nálady?
Takhle to vypadá, když se láska měří penězma. Připadám si jako špatný podnikatelský záměr. Vložili peníze, nevyšlo to, tak je chtějí vrátit. Jenže tohle není e-shop. Tady nejde kliknout na „vrátit zboží“. Tohle byl DAR. Slovo, které má ve slušné společnosti význam.
Ale zřejmě žiju mezi lidmi, kteří si myslí, že dar znamená „dokud se nám to hodí“. A pak, když přijde krize, nastoupí výčitky. Vytahují cifry, připomínají dary z dětství, školu, obědy, školky, dokonce i tábor z roku 2004. Je to jak audit z pekla. Jen chybí notář a smlouva, že za každý dar mám dodat úsměv, manželský slib a věrnost navěky.
„My jsme ti to zaplatili, tak se podle toho chovej!“
Tohle je ta největší past. Rodiče, kteří si myslí, že když dají peníze, získávají podíl na vašem životě. Chtějí kontrolu, vliv, rozhodovací pravomoc. A když se jim to vymkne, přepnou do módu „dlužník“. Najednou jste nevděčné dítě. Najednou už to nebyl dar, ale laskavost. Najednou byste se měli stydět.
Tak počkat. Když vám dítě oznámí, že se rozvádí, a místo podpory začne finanční výslech, není něco špatně? To už jsme fakt tak morálně vyprázdnění, že svatby počítáme jako investiční riziko?
A co láska, respekt, lidskost?
Ne, vážně. Co to je za zvrácené hodnoty, že selhání vztahu znamená i ztrátu nároku na minulou podporu? To jako když se mi rozbije lednička, půjdu do obchodu a budu chtít zpět peníze za elektřinu, kterou spotřebovala?
Rodiče nejsou bankovní instituce. Nebo by aspoň neměli být. A pokud dávají dary s tím, že vám je při první krizi omlátí o hlavu, pak to nejsou dary. Jsou to pastičky na city.
Zklamali? Ano. Ale ne já je.
Na rovinu: ano, můj vztah skončil. Ale to neznamená, že skončila i moje důstojnost. Nenechám se vydírat emocemi ani penězi. A jestli se moji rodiče rozhodli z mé svatby udělat obchodní transakci, pak je mi jich líto. Protože přišli o dceru, která už jim nikdy nebude důvěřovat tak jako dřív.
Děkuji Lence za příběh.
