Článek
„Vychovali jsme tě, živili, šatili, a ty nám to takhle vracíš?“ Možná to znáte. Rodiče před vámi sedí s vážným výrazem a z jejich tónu je jasné, že vám právě předkládají účet za dětství. Kolik do vás údajně investovali, co všechno vám dali, a jak jim teď něco dlužíte. A já na to říkám: Ani náhodou!
Kdo chtěl dítě? Já to nebyla!
Nechápu jednu věc. Jak můžou rodiče po svých dětech chtít, aby jim „vrátily“ peníze, které do nich investovali? Já si nikdy nevybrala, že se narodím. Nebyla jsem to já, kdo chtěl dítě. Byli to oni. Přivést na svět potomka není nějaká charita, za kterou čekáte odměnu. Je to vaše vlastní rozhodnutí. Takže sorry, ale fakt nevím, proč bych vám za to měla být něco dlužná.
Rodičovství není investiční projekt
Rodičovství není akciový trh. Nevybíráte si dítě proto, abyste za dvacet let dostali zpátky výnosy. Rodiče, kteří vytahují účty, zjevně nepochopili základní princip: Vy jste si nás pořídili, ne naopak. Živit dítě není „dobrá vůle“, ale povinnost. Když jste mě oblékli, platili mi školu a kroužky, bylo to proto, že jste museli. Že jste byli rodiče.
Pokud si někdo myslí, že na mě může házet faktury za obědy ve školní jídelně a zimní bundu, protože to vnímá jako laskavost, mám pro něj novinku: Já vás o to nikdy neprosila.
Faktury za dětství? Manipulace na druhou
Když rodiče začnou vytahovat peníze, které do vás „nalili“, je to manipulace v nejčistší podobě. Nejde o peníze. Jde o to, aby vás donutili cítit vinu. Aby si udrželi kontrolu nad vaším životem. Zkuste nesouhlasit s jejich radami nebo neudělat něco podle jejich představ – a hned vám připomenou, kolik jste je stáli.
Takhle se nebuduje vztah. Tohle je citové vydírání. Pokud věří, že vám můžou vyčítat život, který vám sami dali, není problém ve vás. Problém je v nich.
Vaše dítě, vaše zodpovědnost
Pokud jste rodiče, je vaší povinností zajistit svému dítěti základní potřeby. Tečka. Nikdo si nevybírá, do jaké rodiny se narodí. Nikdo nemůže ovlivnit, jestli bude mít rodiče bohaté, chudé, rozumné, nebo toxické. Ale jedno je jisté: Nikdo z nás jim nic nedluží za to, že dělali, co měli.
Ať už jste mi koupili školní pomůcky nebo nové boty, nebyla to moje volba. Byla to vaše volba. To, že jste měli děti, byla vaše zodpovědnost. Pokud jste si neudělali finanční plán, není to můj problém. A pokud máte pocit, že teď musím všechno oplácet, protože jsem se narodila, tak vám něco uteklo. Možná byste si měli promluvit s psychiatrem.
Láska se nedá koupit
Aby bylo jasno – ráda svým rodičům pomůžu. Pokud potřebují radu, podporu nebo jim můžu ulehčit život, udělám to. Ale z lásky. Ne proto, že mě k tomu nutí, nebo mě vydírají výpočtem nákladů. Láska mezi rodičem a dítětem není o penězích. Pokud mi někdo začne připomínat, kolik jsem stála, odpovídám jen: „To je vaše věc. Já vás o to neprosila.“
Rodiče nejsou oběti
Nechci slyšet, že jste „obětovali“ svůj čas, peníze nebo sny, abyste mě vychovali. To není oběť. To je rodičovství. Pokud jste měli děti proto, že jste čekali, že vám to jednou vrátí, tak jste si to měli líp rozmyslet. Já svůj život žiju podle sebe. A jestli čekáte, že budu splácet nějaký imaginární dluh, tak mám pro vás špatnou zprávu: „Toho se nikdy nedočkáte!“ uzavřela Tereza svůj příběh důrazně.
Chtěli po vás nebo někom, koho znáte, vrátit rodiče peníze, které do vás investovali, když jste byli děti?
