Článek
Jmenuji se Dominik, je mi 22 let a studuji na vysoké škole. Moji rodiče vlastní úspěšnou firmu a každý měsíc vydělávají statisíce korun. Luxusní auto? Mají ho. Vila na okraji města? Samozřejmost. Dovolené na Maledivách? Minimálně dvakrát ročně. Ale když přijde řeč na mě a moje finance, najednou slyším pořád dokola stejnou větu: „Peníze si musíš zasloužit.“ A já si říkám: Proč bych měl vůbec pracovat, když naši mají takové příjmy?
„Jsi dospělý, postav se na vlastní nohy.“
Tohle slyším doma skoro pořád. Jenže když vidím, jak si rodiče užívají života a rozhazují peníze za věci, které jsou pro mě naprosto zbytečné, mám vztek. Vždyť to všechno dělají kvůli mně! Kvůli komu pracovali celé roky? Komu říkali, že firma bude jednou patřit? Vždyť jsem jejich jediné dítě a měl bych mít právo na to, aby se o ty peníze podělili.
Místo toho ale chtějí, abych si přivydělával na brigádách a bydlel na koleji, zatímco oni se opalují na pláži a pijí drahé koktejly. Prý mě takhle nejlépe naučí" hodnotě peněz“. Ale jakou hodnotu mají ty peníze pro ně, když je rozhazují za hlouposti? A proč bych měl já trávit víkendy za kasou v supermarketu, když oni si měsíčně přijdou na to, co já si tam nevydělám ani za rok?
„Když nepracuješ, nevážíš si ničeho.“
Podle rodičů bych se měl učit pracovitosti, zodpovědnosti a šetřit si na budoucnost. Ale já si myslím, že to není fér. Oni mají statisíce, miliony, možná i víc, a mně nedají skoro nic. Když jim řeknu, že bych chtěl peníze na dovolenou s kamarády nebo na nový telefon, spustí přednášku o tom, jak si mám začít vydělávat. Jenže já nechápu proč. Copak mi nemůžou dát z toho, co vydělávají oni? Copak to není smysl toho, že mají peníze - aby se měli dobře i jejich děti?
„Rodinné peníze by měly být rodinné.“
Když se narodíte do bohaté rodiny, očekáváte, že to přinese určité výhody. A zcela oprávněně. Měli byste mít život jednodušší a nemuset řešit každou korunu. Jenže moje realita je úplně jiná. Moji rodiče mi pořád říkají, že mám být vděčný za to, co mám, a že bych měl sám něco dokázat. Jenže proč bych měl něco dokazovat, když oni mají víc, než já kdy budu potřebovat? A proč mám trávit čas na brigádách, když nikdy nebudu spokojený s tím, co vydělám?
Já si myslím, že by mě rodiče měli podporovat. Když mají tolik peněz, měli by mi něco dát. Koneckonců, jejich bohatství vzniklo i díky tomu, že jsem byl celé dětství od rána do večera v péči chův a oni mohli rozjet byznys. Teď je řada na nich, aby mi to vrátili. Nemyslím si, že je špatné chtít žít pohodlně, když oni mají možnost mi to bez problémů umožnit. Vždyť rodina by si měla pomáhat, ne?
„Chci si taky užívat.“
Mí rodiče říkají, že bych měl být hrdý na jejich úspěch. Ale já chci víc než jen obdivovat jejich drahá auta a poslouchat o jejich investicích. Chci svůj díl z koláče. Proč bych měl začínat od nuly, když oni už vybudovali všechno, co potřebujeme? Nechci být nevděčný, ale taky nechci, aby můj život byl jen o dřině a dokazování, že něco umím. Když oni mají statisíce a mnohem víc než potřebují, proč já bych měl pracovat?
Dominik je přesvědčený, že mu rodiče křivdí. Jak to vidíte vy?
