Článek
Pojďme si to říct narovinu:
Ne každá samoživitelka je hrdinka. Mnohé z nich jsou jen líné, rozmazlené a totálně neschopné ženské, co si nedokázaly udržet ani chlapa – a teď si hrají na utrápené chudinky.
Za každou „sama na všechno“
Jasně, existují výjimky. Chlap utekl. Alkoholik. Násilník.
Ale ruku na srdce – většina těch slavných „samoživitelek“ si chlapa jednoduše odradila.
- Věčně nespokojené.
- Kritické.
- Unavené z ničeho.
- A sex dvakrát do roka, když je úplněk.
Pak se diví, že chlap zmizel. A ony zůstaly „samy na všechno“.
No tak gratuluju. Ale nečekejte, že vám za to bude tleskat celý národ.
Hodné maminky, zlí tatínci
Kolik článků jsme už četli: „Zůstal mi jen syn a hromada dluhů.“
„On odešel a já nevím, jak dál.“
„Nemůžu pracovat, protože nemám hlídání.“
A víš co? Těch otců se nikdo nezeptal.
Možná odešli, protože už neměli sílu.
Možná neplatí, protože mají tři práce, aby se z toho nezbláznili.
A možná by ti ty prachy i dali, kdybys jim nenechala jen fotku dítěte na ledničce.
Stát jako druhý tatínek
A zatímco chlapa vykopla nebo otrávila, tak stát ochotně nastoupil.
Příspěvek. Dávka. Daňový bonus. Sleva na jízdné.
A hlavně – společenský status: „já to mám těžké, buďte na mě hodní.“
Jenže sorry jako:
Těžké to má i ženská s čtyřmi dětmi a pracujícím manželem.
Těžké to má i prodavačka, co vstává ve čtyři a domů chodí v osm.
Rozdíl? Neskučí. Nevynucuje si titul „samoživitelka roku“. Maká.
Fňukání není mateřství
Být matkou není automaticky oběť.
A být sama s dítětem neznamená, že celý svět ti něco dluží.
Kolik samoživitelek se reálně snaží? Kolik z nich pracuje, nehledá výmluvy, netahá se po soudech pro každou korunu?
A kolik z nich se topí ve své sebelítosti a očekává, že zbytek republiky se složí, zatímco ony si dávají kafíčko s kamarádkou a nadávají na „toho zmetka, co odešel“?
