Článek
Když stát hlásá „rozpočtovou odpovědnost“, můžeme si být jistí, že to nebude znamenat snížení platů politikům nebo osekané dotace pro velké firmy. Ne, ne, ne! To by byla divná spravedlnost. Místo toho se šetří na těch, kteří už teď počítají každou korunu. Zdražování základních potravin? Ano! Vyšší daně pro nejnižší příjmové skupiny? Proč ne! Omezení sociálních dávek? Samozřejmě!
A zatímco důchodce přemýšlí, jestli si může dovolit teplé jídlo, milionáři dostávají daňové úlevy. Dává to smysl? No… když jste milionář, tak rozhodně!
Chudý člověk? Nejlepší obětní beránek!
Jakmile se začne mluvit o tom, že je třeba šetřit, vždycky se vytáhne jeden argument: „No jo, ale ti chudí si za to můžou sami!“ A už se to veze. Místo aby se řešilo, proč lidi pracují za almužnu, začne se moralizovat o tom, že „mají moc dětí“, „nechtějí makat“ nebo „si neumí spořit“. Jak kdyby si někdo mohl naspořit na důstojný život z minimální mzdy!
A pozor, když si chudák dovolí něco „navíc“ – třeba nový mobil (který potřebuje do práce) nebo dovolenou (levné Chorvatsko, žádný Karibik) – hned je z něj nezodpovědný rozhazovač. Přitom ten, kdo vesele vyhazuje miliony za nesmysly, je brán jako „úspěšný“.
Ceny nahoru, mzdy dolů
Všimli jste si, že ceny rostou raketově, ale platy zůstávají dole? Jak je možné, že základní potřeby zdražují rychlostí světla, ale když si někdo řekne o vyšší mzdu, je z něj nenažranec?
Je to jednoduché – kdo drží prachy, ten tahá za nitky. A velcí hráči mají radost, když se malí perou mezi sebou o drobky. Místo aby se lidi spojili a řekli „DOST!“, hádají se, kdo má ještě míň.
Připravte si peněženky, protože bude hůř!
Jestli si myslíte, že škrty skončily, tak vás zklamu. Připravte se na další zdražování, nové daně a míň podpory pro ty, kteří ji skutečně potřebují. Bohatí se tomu smějí, protože je tohle divadlo nikdy nezasáhne. Ale vy? Vy si možná budete muset vybrat, jestli zaplatíte nájem, nebo si koupíte večeři.
Takže ano, šetřit se musí. A hádejte na kom.
