Článek
Dnešní senioři mají z finančního hlediska jedinečnou pozici. Důchody tvoří přibližně 55 % průměrné hrubé mzdy, což je historicky vysoká úroveň, ale taková situace není dlouhodobě udržitelná. Na jednoho důchodce připadají zhruba tři a půl pracující, zatímco za třicet let se tento poměr smrskne na dva, což zásadně změní dynamiku celého důchodového systému. Stát sám už dlouhodobě varuje, že bez masivních změn bude rozpočet na důchody doslova nezvladatelný.
Rychle stárnoucí populace jako hlavní hrozba
Hlavním problémem není jen počet důchodců, ale i jejich délka života. Zatímco před půl stoletím lidé v důchodu strávili zhruba 15 let, dnešní senioři si důchodu užívají v průměru 24 let. Tento posun zatěžuje systém obrovskými výdaji, a pokud by nedošlo ke změnám, státní dluh na pokrytí důchodů by do poloviny století mohl dosáhnout až 5 % HDP. To by v v dnešních cenách znamenalo půjčit si přes 350 miliard korun ročně jen na důchody. Což není udržitelné a osobně mi to nepřijde ani možné.
Každý za své
Stát sice podniká kroky k reformě, ale zatím žádnou zázračnou změnu nepředvedl, navíc se lidé zarytě brání. Stačilo jen posunout věk odchodu do důchodu a je zle. Přitom to dává dokonalý smysl. A měl by zajít ještě dál. V budoucnu bude zajištění důchodů stále více na bedrech jednotlivců, ale lidé jsou finančně negramotní a nechápou, že čím dřív začnou na svém důchodovém zajištění pracovat, tím méně peněz do něj budou muset vložit. Pomůže jim totiž čas a složené úročení, které sám Einstein nazval 8. divem světa.
Každý člověk by měl být připraven si na důchod šetřit sám. Lidé by si měli uvědomit, že s největší pravděpodobností stát nebude schopen zajistit jim v důchodu vše, jako to mají současné generace důchodců. Kdo nechce být překvapen, měl by být připraven. Ona i tisícovka měsíčně dokáže za desítky let udělat obrovský rozdíl.
Budoucnost bez záruky
Zatímco dnešní senioři čelí menším finančním výzvám, protože dostávají důchody v průměru podstatně vyšší než je například minimální mzda a mají spousty úlev díky svému věku jako např. MHD zdarma, zlevněné vstupy apod., my, jejich děti už takové štěstí mít nejspíš nebudeme. Ačkoliv budoucí důchody nominálně porostou, jejich reálná hodnota se bude snižovat. Lidé budou muset vzít svůj osud do vlastních rukou, protože spoléhat se na stát nebo své děti bude čím dál méně funkční. A třeba já osobně mám na důchod opravdu lepší plány, než se přiživovat na svých dětech a stát s nataženou rukou. Mám stejné možnosti jako ostatní. Vidím, kam to s důchody spěje a snažím se připravit. O to víc mě ale překvapují postoje dnešních důchodců, o které se stát v plné míře stará a oni si přesto stěžují a jsou nespokojení. Uvědomujete si, jak dobře se máte a že jste nejspíš jedna z posledních generací, která tráví důchod v klidu a bezpečí na účet státu? My nejspíš takové štěstí mít nebudeme a tak zatímco byste důchod reálně začali řešit někdy kolem šedesátky, kdy se vám blížil odchod do důchodu, my ho musíme řešit už ve 30 letech a klidně i dříve. Protože o nás se nejspíš nepostará nikdo. Mně osobně přijde v pořádku, že si každý bude muset za své zabezpečení zodpovídat sám. Ale mám celkem problém s tím, když si někteří současní důchodci stěžují, že dostávají málo. Dostávají podle toho, kolik sami státu odvedli a v naprosté většině případů to na skromný život bez problémů stačí.
