Článek
Bude. Ale kdo za to může? Dnes má ještě na důchody kdo vydělávat, ale postupem let se bude počet pracujících na jednoho důchodce snižovat. A skutečná reforma důchodů je v nedohlednu. Tomu, co politici občas vypotí, se lidi brání, a upřímně, zase tak moc se jim nedivím, že do vosího hnízda se jim píchnout nechce. No, skutečná reforma by tu byla - rodit děti a taky se je snažit nějak rozumně vychovávat. Jenže, tady je kámen úrazu. Současní důchodci, kteří tak leží Báře v žaludku, se postarat dokázali. Ti starší mají dokonce „na svědomí“ nás, Husákovy děti. Nejsilnější generaci po 2. světové válce. Tak by se sakra měli mít dobře! Naše generace také ještě děti měla, bylo to normální. Kdo děti nechtěl, byl ve svém okolí za exota. Tak i na ty naše důchody ještě bude mít kdo odvádět. A my odvádíme bez řečí na důchody našich rodičů. A proč? Protože je to normální a je to to nejmenší, co pro ně můžeme udělat.
Proč je dnes tak málo dětí? Neustále kolem sebe slyším nářky, jak mladí nemají vlastní bydlení, nemají našetřené milióny na účtě a děti si prostě dovolit nemohou. Byli jsme na tom my a naši rodiče lépe? Podle mladých ufňukánků určitě! A skutečnost? Lidé se brali kolem dvaceti, často po svatbě bydleli u rodičů a kolikrát už měli děti, když konečně dostali byt v betonové králíkárně, zvané panelák, nad kterou by dnešní mladí akorát tak ohrnuli nos. Úspory, které nám našetřili naši spořiví rodiče na vkladní knížku, stačily s bídou na základní vybavení. Přesto se děti rodily a nikdo nefňukal. Prostě se rodiče museli ohánět, aby se o své děti postarali. A děti nikdo neoprašoval, neumetal jim cestičku. Na to nebyl čas ani prostředky. Děti se musely zapojit do chodu domácnosti a musely být aspoň částečně samostatné. A jak to tak vypadá, vůbec jim to neškodilo. Proč myslíte, že v minulosti měli nejvíce dětí ti nejchudší? Škodí až ta dnešní „helikoptérová“ výchova.
Jaký je tedy skutečný důvod dnešního neutěšeného stavu? Vyšší věk dožití, který se nám snaží vsugerovat Bára, má samozřejmě vliv, ale spíš jen marginální. Co je ale zoufalé, je právě nedostatek narozených dětí a tudíž budoucích pracujících. Miléniálové a ještě více ti mladší už moc pracovat nechtějí. Myslí si, že se oni nemusí přizpůsobovat běhu světa, ale naopak svět se přizpůsobí jim. Jsou tak vychovaní a protože jim rodiče všechny problémy odmetali z cesty, nejsou zvyklí se o sebe postarat. A vždycky měli všechno, na co si vzpomněli. Práci budou dělat jen takovou, která je bude bavit a ještě jen tehdy, když je to bude bavit. A plat by měli mít aspoň jako prezident. Chtějí cestovat, bavit se a ne se uskrovňovat. A s tím souvisí i jejich nechuť mít děti. Museli by se uskrovnit, převzít zodpovědnost a to je pro ně pomalu sprosté slovo. To si radši pořídí psa, nebo kočku. Jó, milí zlatí, pes ani kočka vám na důchod vydělávat nebudou!
A řešení takové situace? Tak úplně nejlepší by byly ty děti. Vlastně není to tak těžké. Chce to dospět a pak taky sex. Mladí ale mají evidentně problém s obojím. Dospět se jim nechce a sex nahrazuje mobil. Přes chat a sociální sítě to ale moc nepůjde. Když vidím mladé randit tak, že sedí vedle sebe na lavičce a čučí každý do svého mobilu, je mi jich i líto. To si vyznávají lásku přes Instagram?
Vidím tak pouze tři možnosti. Buďto podpořit migraci, aby migranti ze třetích zemí nahradili nedostatek narozených dětí. Což má ale i stinnou stránku - ne každý migrant je ochoten pracovat. A vysávače dávek opravdu nepotřebujeme. Druhou možností je změna financování důchodů. Teď je platí pracující ze svých daní. Bylo by však potřeba najít i jiné zdroje a z nich důchody financovat. Jsou země, kde to funguje. Je tu ale otázka - je Česko dostatečně bohaté, aby na to mělo? A třetí možnost nastane i když se neudělá vůbec nic. Miléniálové a mladší už žádné důchody mít nebudou, protože nebude koho zdanit.
Ale to všechno je vaše zodpovědnost a vaše chyba. Neviňte z vlastní lenosti a sobeckosti současné důchodce. Ti se provinili maximálně tím, že vás neúměrně rozmazlili. Oni ale děti vychovali, svým důchodcům poctivě odváděli a svoje důchody si plně zaslouží. A zasloužili by si i víc, zatímco na vaši zpovykanost akorát doplácí. A doplatíme na ni i my pozdějším odchodem do důchodu a mnohem nižším výměrem. A to i přesto, že člověk 50+ je v podstatě nezaměstnatelný (to by ale vydalo na samostatný článek). Místo hloupé závisti se zkuste zamyslet sami nad sebou a nad svým přístupem k životu. Místo neustálého fňukání a házení viny na všechny kolem zkuste udělat pro změnu něco zodpovědného a pozitivního. Je to i pro vaši budoucnost!
