Článek
Když se v domě ozval dětský pláč, bylo po tajemství. Mladá služka, která několik měsíců skrývala rostoucí břicho, věděla, že ji zaměstnavatel může okamžitě propustit. Spolu s prací by ztratila také pokoj, jídlo a často jedinou střechu nad hlavou.
V 19. století patřila domácí služba k nejčastějším zaměstnáním chudých mladých žen. Služky žily přímo v domě svých zaměstnavatelů, jejich soukromí bylo minimální a očekávala se od nich bezúhonnost. Otěhotnět bez manžela znamenalo ostudu, zatímco otec dítěte mohl vztah popřít a beze stopy zmizet.
Mezi ženami stíhanými za usmrcení novorozence nebo zatajení porodu proto byly nápadně často právě neprovdané služky. Historické studie britských soudních případů ukazují, že zatajení porodu patřilo k nejčastějším obviněním spojeným se smrtí nemanželského dítěte.
Porodily v komoře, na záchodě i mezi uhlím
Ženy se snažily těhotenství skrývat volným oblečením. Nechtěly nebo nemohly vyhledat porodní bábu, protože by tím všechno prozradily. Rodily proto bez pomoci v podkroví, prádelně, na venkovním záchodě nebo ve sklepě.
Skotské soudní záznamy například popisují služku Susan Houstonovou, která roku 1824 ukryla novorozeného chlapce v uhelném sklepě domu svého zaměstnavatele. Podobně bylo v roce 1842 nalezeno dítě další služky pod uhlím ve sklepě glasgowské domácnosti.
Ne každé dítě nalezené po utajeném porodu však bylo zavražděno. Některé se narodily mrtvé, jiné zemřely během porodu bez pomoci nebo krátce po něm. Tehdejší lékaři často nedokázali spolehlivě určit, zda novorozenec vůbec začal samostatně dýchat.
V některých případech ovšem důkazy ukazovaly na úmyslné usmrcení. Společenský tlak může takový čin vysvětlovat, nikoli omluvit. Obětí zůstávalo bezbranné dítě.
Kufr umožnil odnést tajemství z domu
Po porodu vznikl další problém: jak dítě ukrýt, aby si krve, oslabení ženy nebo dětského těla nevšimli ostatní obyvatelé domu. Těla se objevovala mezi špinavým prádlem, v truhlách, kufrech, popelnicích, studnách a latrínách.
Před londýnským soudem se roku 1905 ocitla třiadvacetiletá Lena Smaleová. Přiznala se k tajnému odstranění těla novorozené dcery, které mělo zatajit porod. V soudním záznamu se objevuje také kufr, do něhož bylo tělo ukryto.
Anonymitu nabízela rovněž rušná nádraží. Dobový tisk zachytil případy zavazadel a krabic s těly novorozenců, které někdo zanechal ve vagonech, pod lavicí nebo v úschovně. Roku 1895 byla na nádraží v Bradfordu nalezena neoznačená krabice. Zaměstnanci ji uložili do úschovny a až po několika dnech uvnitř objevili zabalené tělo dítěte. Totožnost matky se v podobných případech často nepodařilo zjistit, a nelze proto tvrdit, že za každým nálezem stála služka.
Soud nevěděl, zda trestá vraždu, nebo zoufalství
Prokázat vraždu bylo obtížné. Pokud nebylo jisté, že se dítě narodilo živé, porota nemohla ženu bezpečně odsoudit za jeho zabití. Obžaloba se proto často změnila na zatajení porodu.
Britský zákon z roku 1861 umožňoval potrestat člověka, který tajně odstranil tělo novorozence s úmyslem utajit jeho narození, bez ohledu na to, zda dítě zemřelo před porodem, během něj, nebo po něm.
Před soudem většinou stála žena sama. Muž, který dítě zplodil, v obžalobě často nefiguroval. Zaměstnavatelé ji mohli propustit, rodina odmítnout a společnost odsoudit, ale téměř nikdo se neptal, z čeho měla po porodu žít.
Označení „nechtěné děti“ je proto zavádějící. Mnohé nemusely být nechtěné svými matkami. Byly však nepřijatelné pro svět, v němž svobodné mateřství znamenalo pád na společenské dno.
Novorozenci nalezení v kufrech a sklepech byli prvními oběťmi. Tragédie však začínala mnohem dříve. Už ve chvíli, kdy společnost přesvědčila zoufalou ženu, že odhalení těhotenství je horší než téměř cokoli, co udělá, aby je utajila.
