Článek
Na letišti na ni čeká člověk, jehož dosud nikdy neviděla. Odveze ji do svého domu a převezme její cestovní pas. Vysvětlí jí, že dokument pouze bezpečně uschová. Žena brzy zjistí, že bez jeho svolení jej zpět nedostane.
Pracovní smlouva slibovala osmihodinovou pracovní dobu, pravidelné volno a konkrétní mzdu. Skutečnost může vypadat úplně jinak. Domácí pracovnice vstává dříve než zbytek rodiny, vaří, uklízí, pere a stará se o děti. Končí až v noci, někdy po šestnácti či osmnácti hodinách.
Dům, do něhož přijela pracovat, se postupně mění ve vězení.
Práci zprostředkují jako cestu z chudoby
Do Saúdské Arábie, Spojených arabských emirátů, Kataru, Kuvajtu, Bahrajnu a Ománu přijíždějí za domácí prací především ženy z Filipín, Indonésie, Bangladéše, Srí Lanky, Nepálu, Keni nebo Etiopie.
Náborové agentury jim slibují výdělek, jakého by doma dosáhly jen obtížně. Některé ženy si kvůli cestě půjčí na poplatky, lékařskou prohlídku nebo vyřízení dokumentů. Odjíždějí s přesvědčením, že několik let práce zajistí jejich dětem školu, rodině nový dům nebo nemocným rodičům léčbu.
Po příjezdu mohou dostat jinou smlouvu, nižší mzdu nebo úplně jinou práci. Žena, která měla pečovat o jedno dítě, se ocitne v domácnosti s deseti lidmi. Místo vaření musí uklízet několikapatrovou vilu a sloužit také příbuzným zaměstnavatele.
Návrat domů ale znamená dluh, který nemá z čeho splatit.
Pobyt je svázán se zaměstnavatelem
Základem její závislosti je systém označovaný jako kafála. Jeho podoba se v jednotlivých zemích liší, společným znakem však zůstává propojení pracovního a pobytového oprávnění s konkrétním zaměstnavatelem neboli sponzorem.
Pokud žena zaměstnavatele opustí, může přijít také o legální pobyt. Někteří zaměstnavatelé ji navíc nahlásí jako uprchlou. Místo pomoci jí potom hrozí zadržení, deportace nebo zákaz další práce v zemi.
Zadržování pasů je v několika státech nezákonné. Přesto zůstává rozšířeným způsobem kontroly. Bez pasu, peněz a znalosti místního jazyka se pracovnice často nedostane ani na úřad či na velvyslanectví.
Zaměstnavatel jí může sebrat také telefon, zamykat dveře nebo jí zakázat opouštět dům bez doprovodu. Soukromé obydlí navíc není běžným pracovištěm, kam by pravidelně přicházela inspekce. Co se děje uvnitř, sousedé ani úřady nemusí celé roky zjistit.
Výplatu prý dostane později
Častou formou nátlaku je zadržování mzdy. Zaměstnavatel ženě oznámí, že jí peníze uschová a vyplatí je až před návratem domů. Tím získá další prostředek, jak jí zabránit odejít.
Jeden nezaplacený měsíc se změní ve tři, šest nebo celý rok. Rodina doma mezitím čeká na peníze, kvůli nimž žena odjela. Když se pracovnice ozve, zaměstnavatel jí připomene cenu letenky, víza a poplatku agentuře. Chová se, jako by ji koupil a ona nyní musela svou cenu odpracovat.
Amnesty International v roce 2025 popsala případy keňských žen v Saúdské Arábii, které pracovaly bez pravidelného volna, čelily rasistickým urážkám a nedostávaly slíbenou mzdu. Jedna z nich podle zveřejněného svědectví pracovala sedmnáct měsíců bez zaplacení.
Některé spí na podlaze a jedí zbytky
Domácí pracovnice mohou spát v komoře, kuchyni nebo na podlaze dětského pokoje. Některé dostávají pouze zbytky jídla a nemají dostatek vody. Pokud onemocní, zaměstnavatel jim odmítne zaplatit lékaře nebo je nutí pokračovat v práci.
Zdokumentovány jsou také případy bití, sexuálního násilí, odpírání spánku a zamykání v domě. Ženy při pokusu o útěk někdy slézají z oken či balkonů a vážně se zraní. Jiné násilí snášejí, protože doma na jejich výdělku závisí děti.
Ne každá domácí pracovnice v zemích Perského zálivu zažívá zneužívání. Mnohé rodiny dodržují smlouvy a chovají se k zaměstnankyním slušně. Problém spočívá v systému, který v případě násilnického zaměstnavatele dává pracovnici jen velmi málo možností obrany.
Údaje vycházejí z materiálů Mezinárodní organizace práce, zprávy Amnesty International o domácích pracovnicích v Saúdské Arábii a dokumentace Human Rights Watch o systému kafála a jeho reformách.
