Šmíruje mě přes plot a hlásí každou návštěvu. Máme na vesnici novou místní drbnu.

Paní Alena bydlí přes plot. Když jsem se nastěhovala, přinesla mi vajíčka, poradila, kdy jezdí popeláři, a vyjmenovala všechny sousedy včetně jejich nemocí, rozvodů a majetkových sporů.

Měla jsem to považovat za varování. Místo toho jsem byla ráda, že mě někdo přijal.

Brzy se začala zajímat i o mě. Nejprve nenápadně. Ptala se, kde pracuji, zda mám partnera a proč bydlím sama v tak velkém domě. Odpovídala jsem obecně a některé otázky přešla smíchem.

Jenže Alena nepotřebovala odpovědi. Stačilo jí pozorování.

Když ke mně přijel instalatér, druhý den se mě v obchodě jiná sousedka zeptala, zda mám poruchu vody. Po návštěvě kamaráda zase Alena věděla, že „ten vysoký pán“ odjel až po desáté večer.

Jednou mi dokonce napsala zprávu, zda jsem v pořádku. Před domem prý stojí neznámé auto. Patřilo mé sestřenici.

Vrchol přišel, když se u mě během jednoho týdne vystřídal kominík, elektrikář a pracovník internetové společnosti. V hospodě se pak řešilo, že prý dům prodávám nebo připravuji penzion. Alena pouze „řekla, co viděla“. Zbytek si vesnice doplnila sama.

Začala jsem si všímat, že kdykoli někdo zazvoní, pohne se záclona v jejím okně. Na zahradě se objevovala přesně ve chvíli, kdy jsem měla návštěvu. Občas si dokonce stoupla k plotu pod záminkou, že hledá kočku.

Kočku nemá.

Nakonec jsem se jí zeptala přímo, proč sleduje, kdo ke mně jezdí, a vypráví to dál. Urazila se. Na vesnici si prý lidé vždycky všímali jeden druhého a právě díky tomu vědí, když někdo potřebuje pomoc.

Řekla jsem jí, že pomoc vypadá jinak než hlášení času příjezdu a odjezdu mé návštěvy.

Odpověděla, že kdo nedělá nic špatného, nemusí nic skrývat. To je oblíbená věta lidí, kteří si pletou cizí soukromí s veřejným majetkem.

Nechala jsem podél společné hranice vysadit hustý živý plot a na nejhorší místo přidala neprůhlednou zástěnu. Alena okamžitě prohlásila, že ničím sousedské vztahy a dělám z vesnice vězení.

Ve skutečnosti jsem pouze zavřela jediné místní zpravodajské okénko do mého soukromí.

Od té doby zdravím, prohodím pár slov o počasí a na osobní otázky neodpovídám. Alena o mně teď říká, že jsem tajnůstkářská. S tím dokážu žít.