Švadleny zamčené v hořící továrně: Majitelé blokovali východy, aby neodcházely před koncem směny.

V sobotu 25. března 1911 pracovaly stovky lidí v továrně Triangle Shirtwaist na Manhattanu. Vyráběly se zde košilové halenky, které tehdy nosily ženy po celé Americe. Za módním zbožím však stály dlouhé směny, nízké mzdy a práce v přeplněných sálech.

Krátce před pátou odpoledne vzplály odstřižky látek uložené pod stoly v osmém patře. Oheň se živil papírovými střihy, bavlnou a dřevěným vybavením. Během několika minut zasáhl také deváté patro.

Část zaměstnanců unikla po schodišti, výtahem nebo přes střechu. Pro dělnice v devátém patře se však jedna z hlavních únikových cest změnila v past. Dveře vedoucí ke schodišti na Washington Place byly zamčené.

V továrně se běžně kontrolovaly kabelky, aby zaměstnankyně nemohly odnést látku nebo nitě. Pracovnice proto směly na konci směny odcházet pouze vybraným východem. Zamykání mělo také bránit nepovoleným přestávkám a předčasným odchodům.

Nebyl zamčený každý východ. Katastrofu způsobil souběh několika selhání: jedny dveře nešly otevřít, chodby se rychle zaplnily lidmi a vratké venkovní požární schodiště se pod jejich vahou utrhlo od zdi. Budova navíc neměla automatické hasicí zařízení.

Hasiči dorazili rychle, jejich žebříky však nedosáhly k horním podlažím. Záchranné sítě nevydržely nárazy těl padajících z takové výšky.

Lidé uvěznění u oken stáli před volbou mezi ohněm a skokem na ulici. Pod budovou se shromáždily davy, které bezmocně sledovaly, jak dělnice postupně mizí v kouři nebo dopadají na chodník.

Požár si vyžádal 146 životů. Mezi oběťmi bylo 123 žen, převážně židovských a italských přistěhovalkyň. Některým bylo pouhých čtrnáct let.

Majitelé továrny Max Blanck a Isaac Harris se nacházeli v desátém patře. Spolu s částí zaměstnanců se zachránili přes střechu sousední budovy.

Po tragédii byli obžalováni ze zabití. Soud však neřešil pouze to, zda byly dveře zamčené. Obžaloba musela dokázat, že majitelé o zamčení konkrétního východu v době požáru věděli. Porota je nakonec osvobodila.

Pro rodiny obětí to znamenalo další ránu. Dcery, sestry a matky zemřely v továrně, která jim znemožnila bezpečný útěk, za jejich smrt však nebyl nikdo trestně odpovědný.

Pohřebního průvodu a protestů se účastnily desetitisíce lidí. Newyorský stát zahájil rozsáhlé kontroly továren a přijal nové předpisy týkající se požárních úniků, otevírání dveří, alarmů, hygieny i pracovní doby žen a dětí.

Požár Triangle Shirtwaist se stal symbolem ceny, kterou dělníci platili za zisk majitelů. Dveře se nezamykaly proto, aby ženy chránily. Zamykaly se proto, aby pracovaly až do poslední minuty a bez kontroly nic neodnesly.

Když začalo hořet, ukázalo se, že pro vedení továrny mělo několik metrů látky větší cenu než možnost dělnic zachránit si život.