Článek
Do společnosti jsem nastoupila před dvanácti lety jako účetní. Postupně jsem se vypracovala na vedoucí finančního oddělení a měla pod sebou pět zaměstnanců.
Práce mě bavila. Byla náročná, ale měla jsem pocit, že moje zkušenosti mají pro firmu skutečnou hodnotu.
Nedávno jsme připravovali významnou zakázku pro zahraničního zákazníka. Hodnota kontraktu přesahovala čtyřicet milionů korun a vedení od něj očekávalo výrazný zisk.
Při závěrečné kontrole dokumentů jsem si ale všimla nesrovnalosti.
Chyba byla téměř za šest milionů
V cenové kalkulaci chyběla část nákladů na dopravu, skladování a servisní služby. Podle mého propočtu by společnost při dodržení sjednaných podmínek mohla přijít přibližně o 5,7 milionu korun.
Nejdřív jsem předpokládala, že jde o obyčejné přehlédnutí.
Pak jsem zjistila, že kalkulaci osobně schválil obchodní ředitel, který byl zároveň blízkým přítelem našeho generálního ředitele.
Přesto jsem na chybu upozornila.
Generální ředitel mi poděkoval a slíbil, že všechno prověří.
„Ještě že máme někoho tak pečlivého,“ řekl mi.
Druhý den jsem přišla o funkci
Hned následující ráno si mě ředitel pozval do kanceláře.
Oznámil mi, že se společnost rozhodla změnit organizaci finančního oddělení.
Moji vedoucí pozici měl nově převzít jiný zaměstnanec a já se měla vrátit k běžné účetní agendě.
Zeptala jsem se, proč se o změně dozvídám až teď.
Ředitel odpověděl, že vedení potřebuje lidi, kteří dokážou hledat řešení, nikoliv pouze upozorňovat na problémy.
Připomněla jsem mu, že jsem firmu možná uchránila před milionovou ztrátou.
„Ano, ale způsob, jakým jste situaci řešila, nebyl úplně vhodný,“ prohlásil.
Prý jsem zpochybnila práci nadřízených
Postupně jsem pochopila, co mu vadilo.
Na nesrovnalost jsem totiž upozornila také obchodní oddělení a požádala o kontrolu podkladů.
Tím se chyba dostala k několika dalším zaměstnancům.
Obchodní ředitel to údajně považoval za zpochybnění své odbornosti.
„Takové věci se mají řešit diskrétně,“ vysvětloval mi generální ředitel.
Zeptala jsem se, jestli by bylo lepší chybu přehlédnout.
Neodpověděl.
Odmítla jsem podepsat změnu smlouvy
Dostala jsem návrh dodatku, podle kterého jsem měla přijít o vedoucí funkci i část mzdy.
Odmítla jsem ho okamžitě podepsat.
Po konzultaci s právníkem jsem zjistila, že záleží na konkrétním znění pracovní smlouvy a že zaměstnavatel nemůže libovolně měnit sjednaný druh práce.
Mezitím vedení kalkulaci opravilo a zakázku uzavřelo za upravených podmínek.
O mojí zásluze už nikdo nemluvil.
Na poslední poradě dokonce ředitel poděkoval obchodnímu týmu za to, že dokázal včas optimalizovat náklady.
Pochopila jsem, co se ve firmě skutečně oceňuje
Začala jsem hledat jiné zaměstnání. Ne proto, že bych se bála odpovědnosti nebo nezvládala svou práci.
Ale proto, že nechci pracovat někde, kde je upozornění na závažnou chybu považováno za projev neloajality.
Nejvíc mě mrzí, že jsem firmě věnovala dvanáct let a vždycky se snažila chránit její zájmy.
Dnes už chápu, že některé firmy nechtějí zaměstnance, kteří dokážou odhalit problém. Chtějí především takové, kteří neupozorní na to, kdo ho způsobil.











