Článek
Když šéf oznámil, že do našeho oddělení nastoupí syn majitele, snažila jsem se nemít předsudky. Adamovi bylo osmadvacet, vystudoval školu v zahraničí a ve firmě zatím neměl žádnou jasnou pozici.
„Bude se od tebe učit. Časem ti může s částí práce pomoct,“ vysvětlil mi nadřízený.
Pomoc jsem potřebovala. Vedla jsem několik velkých klientů, připravovala rozpočty a často zůstávala v kanceláři déle. Souhlasila jsem proto, že ho zaučím.
První dny se hlavně ptal. Chtěl vědět, jak komunikuji s klienty, kde uchovávám nabídky a podle čeho rozhoduji o cenách. Ukázala jsem mu tabulky, šablony i systém, který jsem několik let sama vytvářela.
Podivně důkladné zaučení
Po týdnu přišel šéf s požadavkem, abych Adamovi zpřístupnila úplně všechno. Včetně kontaktů na klienty, historie zakázek a interních poznámek.
Začalo mi to být nepříjemné.
Adam totiž nepřebíral drobné úkoly, které by mi skutečně ulevily. Místo toho seděl na mých schůzkách a zapisoval si, jak řeším problémy. Když jsem se zeptala, co přesně bude mít na starosti, dostala jsem neurčitou odpověď, že se jeho role teprve hledá.
Jednou se mě zeptal, kolik času mi zabere měsíční uzávěrka a zda by ji zvládl jeden člověk. Jindy chtěl vědět, kteří klienti by špatně snášeli změnu kontaktní osoby.
Tehdy už jsem tušila, že nejde o obyčejnou stáž. Šéf mě ale ujistil, že si něco namlouvám.
Organizační změna
O měsíc později si mě zavolali do zasedací místnosti. Na stole seděla personalistka a přede mnou ležela připravená dohoda.
Moje pozice se prý ruší kvůli reorganizaci. Firma potřebuje zjednodušit strukturu a snížit náklady. Poděkovali mi za dosavadní práci a požádali, abych ještě sepsala stav všech projektů.
„Adam je zatím převezme, než vymyslíme další postup,“ dodal šéf.
V tu chvíli mi došlo, proč muselo být zaučení tak důkladné. Nechtěli, abych mu pomohla začít. Chtěli, abych po sobě uklidila místo.
Seděl u mého stolu
Následující týden jsem se vrátila odevzdat vstupní kartu. U mého stolu seděl Adam. Moje jmenovka zmizela, květina byla odsunutá na parapet a na monitoru měl otevřený jeden z projektů, který jsem mu předala.
Když mě uviděl, rozpačitě vstal. Řekl, že ho to mrzí a že o mém propuštění prý předem nevěděl. Možná mluvil pravdu. Na výsledku to nic neměnilo.
Později jsem zjistila, že se moje pozice ve skutečnosti nezrušila. Jen dostala nový název. Adam se stal vedoucím klientských projektů a v jeho představení na firemním webu stálo, že přináší moderní systém práce.
Ten systém jsem ale vytvořila já.
