Článek
Pamatuju si ten večer. Seděla jsem u notebooku a v hlavě mi běželo jen jedno: „Proč bych nemohla mít trochu lepší minulost?“
A tak jsem psala. Měla jsem „vedoucí pozici v marketingu“, „komplexní zkušenosti s projekty v e-commerce“ a „plynulou angličtinu i němčinu“. Realita?
V marketingu jsem kdysi stáčela letáky do obálek. Projekty jsem vedla jen sama pro sebe a anglicky umím akorát „How are you“ a „I’m fine, thank you“.
Ale fungovalo to.
Zavolali mi. Pozvali si mě. A pak to přišlo – ta věta, která ti vystřelí ego až ke stropu:
„Vás bychom chtěli do týmu.“
Moje kariéra začala lží
Někdo by couvl. Přiznal by pravdu. Nechtěl by do toho jít.
Já ne. Já byla opilá vlastní drzostí.
Když mi dali firemní e-mail a vlastní stůl, cítila jsem se jako královna podvodníků.
A bylo mi to fuk. Když jsem něco nevěděla, googlila jsem. Když jsem nevěděla, co říct, přikyvovala jsem.
Pár týdnů jsem byla šedá myš s výplatou jako manažer.
Myslela jsem si, že to tak půjde dál. Že mě nikdo neodhalí. Že to nějak uhraju.
Omyl.
A pak přišla ta pozvánka
Firemní porada. Celý tým. Nový šéf.
A já.
„Martino, slyšeli jsme, že máš zkušenosti s expanzí. Můžeš příští středu odprezentovat návrh pro náš vstup na německý trh?“
Zamrzla jsem.
Ale co jsem měla říct? „Víte, já jsem si to vymyslela?“
Ne. Usmála jsem se. Přikývla. A začala jsem odpočítávat dny do vlastního konce.
Sedím doma a panikařím
Proč jsem to udělala? Proč jsem si myslela, že na to mám?
Místo prezentace mám v hlavě černo. Místo strategie mám sevřený žaludek.
A co hůř – v sázce není jen ta práce.
V sázce je moje důstojnost.
Až tam budu stát, s jazykem na půl žerdi, oči zabořené do stolu, bude to čisté ponížení.
Před kolegy, co mě respektovali. Před šéfem, co mi věřil. Před sebou samou, která už ani neví, co je pravda.
Lhala jsem, protože jsem chtěla víc
Všichni říkají „makejte, vzdělávejte se, buďte ambiciózní“.
Ale co když na to prostě nemáš? Co když víš, že jsi pozadu?
Já nechtěla být tou, co jen sedí a čeká.
Chtěla jsem přeskočit pár schodů.
A teď se řítím po hlavě dolů.
Budu tam stát. A říkat slova, kterým ani nerozumím
Prezentaci už mám. Napsali mi ji kamarádi, přeložila mi ji AI, vystajlovala jsem si to jako marketingová královna.
Ale bude to poznat.
Že je to lež.
Že za tou fasádou není expertka. Jen holka, co to přepískla.
A tak tam zítra půjdu.
A nechám se rozcupovat.
Možná si někdo řekne, že mi to patří. Možná ano.
Ale jestli přežiju tuhle hořkou hodinu, už nikdy si životopis nevylepším.
Protože cena za iluzi může být hodně reálná.
