Článek
Když jsem ještě neměla děti, byla jsem hvězda. Měla jsem skvělou práci, uznání a tučnou výplatu, za kterou jsem si mohla žít podle svého. Byla jsem na vrcholu! A pak jsem si dovolila ten luxus mít rodinu. A hádejte co? Dneska si musím doprošovat o práci, kterou jsem dřív mohla mít lusknutím prstu.
Místo triumfálního návratu jen ponížení
Znáte ty pohádky o tom, jak se ženy po mateřské hladce vrací do práce? Jak je firmy vítají s otevřenou náručí, protože mají zkušenosti, disciplínu a zvládají multitasking? Tak na to rovnou zapomeňte!
Když jsem po rodičovské zaklepala na dveře své bývalé firmy, čekala jsem vřelé přivítání. Místo toho mě zpražili pohledem a začali mlžit. „Nooo, víte, věci se tu od té doby změnily… už máme někoho jiného… možná by se pro vás našlo něco jiného… ale na nižší pozici… za menší peníze…“
Ano, čtete správně! V oboru, kde jsem dřív patřila ke špičce, mě dneska považují za „potenciální riziko“. Proč? Protože jsem měla tu drzost mít děti. Protože se někdo bojí, že bych mohla být „méně flexibilní“. Protože jsem si dovolila nebýt v kanceláři 24/7, ale několik let doma měnit plínky a učit děti jíst zeleninu.
Chlap by byl za hrdinu!
A víte, co je největší sranda? Kdyby si pauzu na rodinu vzal muž, všichni by ho plácali po zádech. „Ty jsi skvělý táta!“ „Neuvěřitelný, jak to všechno zvládáš!“ „Ty chceš zpátky? No jasně, bereme tě hned!“
Ale žena? Ta je na odpis. Ta je „mimo obraz“, „příliš dlouho pryč“, „návrat by byl komplikovaný“. No tak pardon, že jsem se nevěnovala pět let pofidérním teambuildingům, ale věnovala životní energii budoucí generaci!
Žádné kecy o rovnosti!
Někdo vám bude tvrdit, že je to spravedlivé. Že jsem s tím měla počítat. Že svět je tvrdý ke všem a já nejsem žádná výjimka. Tak proč ale žádný muž po několikaleté pauze nezažívá to, co já?
Nikdo mu neřekl: „Jé, ale nebyl jste poslední roky mimo hru? Nebude vám trvat, než se zase dostanete do tempa?“ Nikdo ho nenabádal, aby začal znova „někde níž“. Tak proč je to pro ženy normální?
Nečekejte žádnou pomoc!
Říká se, že systém podporuje ženy v návratu do práce. HAHAHA! Podpora v realitě vypadá tak, že se s vámi nikdo nebaví, HR si ani neotevře váš životopis, a když už se dostanete na pohovor, nakonec vyberou někoho mladšího a bez „zátěže“.
A ještě vám poradí: „Možná byste mohla zkusit něco jiného… Nebo začít od nuly…“
Od nuly?! Po letech dřiny, budování kariéry a zkušeností mám začínat tam, kde jsem byla před deseti lety?!
Odmítám rezignovat
Jediné, co mi teď zůstává, je vztek. A ten rozhodně nebudu dusit v sobě. Protože pokud něco nezměníme, čeká tohle peklo každou ženu, která se jednou rozhodne mít děti.
Moje rada? Nečekejte férovost. A pokud někdo tvrdí, že diskriminace matek neexistuje, ať si jde zkusit hledat práci s pár lety „prázdna“ v životopise.
Já vím jedno: Já nebudu držet pusu a krok. Moje kariéra ještě neskončila. Navážu tam kde jsem skončila a dostanu se opět na vrchol, jestli mě někdo odepsal, tak udělal obrovskou chybu!
Díky Klaudii za příběh.
