Hlavní obsah

S kočárky v MHD na mě nechoďte. Já vám nepomůžu, měli byste si své problémy řešit sami

Foto: Мария Воскресенская / Pexels

Bylo to vaše rozhodnutí a vaše zodpovědnost pořídit si děti. Tak si to zařiďte. Pokud chcete pomoc, buďte rádi, když ji dostanete. Ale nečekejte, že je na ni automaticky právo. Pomoc je dobrá vůle. A „ne“ znamená prostě „ne“.

Článek

Matky s kočárky si často myslí, že jejich rozhodnutí mít dítě je automaticky opravňuje otravovat každého v okolí a vyžadovat pomoc. Ale takhle svět nefunguje. Každý má svých problémů dost a není povinností nikoho dalšího, aby řešil ještě nějaké navíc než své vlastní.

Tvůj kočárek? Tvůj boj

Zima brzy skončí a s ní i období, kdy byla hromadná doprava alespoň trochu klidná. Teď se to zase zaplní maminkami s kočárky, které od ostatních očekávají téměř otrockou službu. Jako by jejich vlastní dítě bylo rozkaz k tomu, že všichni musí okamžitě a bez váhání přispěchat na pomoct. Když si lidé udělali děti, musí si taky umět sami poradit, s jejich přepravou.

Možností je spousta:

  • Procházka – Chození prospívá zdraví a čerstvý vzduch dítěti jen prospěje.
  • Nosítko nebo šátek – Dítě máte u sebe, ruce máte volné. Jednoduché.
  • Auto – Starou ojetinu seženete za pár tisíc a nemusíte otravovat cizí lidi v MHD.

Ale ne, očividně to vypadá, že je jednodušší rvát kočárek do přeplněné tramvaje a čekat, že s ním někdo automaticky pomůže. Jenže pomoc není nárok. Pomoc je laskavost. A laskavosti se nedají vynutit.

Nemůžu, a co jako?

Před pár lety jsem měla problémy se zády. Posunutá plotýnka, bolest jak hrom a přísný zákaz zvedat cokoliv těžkého. Přesto jsem se stala cílem nepříjemných poznámek a opovržlivých pohledů pokaždé, když jsem odmítla s kočárkem pomoct. „To vám přece nic neudělá!“ „Taková mladá a líná!“ Vážně? Nikdo nemá právo soudit, proč říkám „ne“. Můžu mít zdravotní důvod, můžu spěchat, nebo prostě nemám náladu. A víte co? Nikomu do toho nic není.

Neznamená ne

Pomoc je projev dobré vůle, ne povinnost. Je úplně jedno, jestli nechci pomoct kvůli bolavým zádům, strachu z bacilů, nebo protože si nechci pomačkat kabát. „Ne“ je odpověď, která by měla stačit.

Sama jsem nikdy nikoho o pomoc s kočárkem neprosila. Když někdo sám nabídl, byla jsem ráda, ale otravovat okolí? Ani náhodou. Každý má svoje problémy. Ten dvoumetrový chlap, co vypadá jako kulturista? Třeba má záda na šrot. Nebo právě vyšel z nemocnice. Nikdy nevíte, čím si kdo prochází.

A popravdě – proč vůbec tahat malé dítě do MHD? Autobus nebo tramvaje jsou plné prachu, bacilů a lidí, co kašlou na všechny strany. Fakt je nutné riskovat zdraví miminka jen kvůli tomu, že je jednodušší odvézt se pár zastávek, než jít pěšky?

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít psát. Ty nejlepší články se mohou zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz