Hlavní obsah

Syn mě požádal, ať na něj přepíšu své auto kvůli lepšímu pojištění. První exekuce přišla za půl roku

Foto: Bára Divá / Open AI / DALL-E

Ilustrační obrázek

Syn mi slíbil levnější pojištění, když na něj přepíšu auto. Souhlasila jsem. Za půl roku přišla zpráva od exekutora a já zjistila, že má dluhy. Auto, které jsem zaplatila ze svých úspor, už totiž patřilo jemu.

Článek

Po smrti manžela jsem si koupila ojeté auto za 230 tisíc korun. Šetřila jsem na něj několik let. Potřebovala jsem jezdit k lékaři, na nákupy a za vnoučaty.

Mému synovi Filipovi je šestatřicet. Pracoval jako obchodník. Když mi nabídl, že mi pomůže s pojištěním, neměla jsem důvod mu nevěřit.

„Mami, mám lepší bonusy. Když bude auto napsané na mě, vyjde tě pojistka levněji,“ vysvětloval.

Podepsala jsem papíry, kterým jsem nerozuměla

Původně jsem myslela, že jen změníme pojistníka. Filip ale přinesl dokumenty k převodu vlastnictví. Tvrdil, že bez toho jeho nabídka neplatí.

„Vždyť na tom nic neměníme. Auto bude pořád tvoje, jezdit s ním budeš ty,“ uklidňoval mě.

Věřila jsem mu. Podepsala jsem darovací smlouvu a převod jsme vyřídili. Klíče i auto zůstaly u mě v garáži.

Syn mi pak řekl, že jsme ušetřili necelé dva tisíce ročně.

Ve schránce ležel dopis od exekutora

Nejdřív přišla výzva adresovaná Filipovi, která se týkala vozidla s mojí registrační značkou. Zavolala jsem mu a chtěla vysvětlení.

„To je omyl. Vyřídím to,“ odbyl mě.

Jenže za pár dní mi přiznal, že má několik nesplacených půjček. Podnikatelský projekt mu nevyšel a své závazky už delší dobu nezvládá.

Přiznal také, že o problémech věděl už v době, kdy mě přemlouval k převodu.

Najednou mi bylo jasné, proč tolik spěchal.

Auto už právně nebylo moje

S dokumenty jsem zašla za advokátkou. Vysvětlila mi, že samotné placení oprav, parkování v mé garáži ani každodenní používání nedokazují, že auto stále vlastním. Podpisem darovací smlouvy jsem ho skutečně převedla na syna.

Pokud je jeho majetkem, může se stát předmětem exekuce vedené proti němu. Já za jeho dluhy automaticky neodpovídám, ale mohu přijít o vůz, který jsem zaplatila.

Zkusila jsem Filipa požádat, aby mi pomohl situaci napravit.

„A co mám dělat? Kde mám vzít peníze?“ rozčílil se.

Pak dodal, že kdybych mu věřila, neřešila bych to s právníky.

Důvěra mě stála víc než pojistka

Auto zatím používám, ale jeho další osud je nejistý. S advokátkou prověřujeme, co lze doložit a jaké mám možnosti. Nechci předstírat, že podpis na smlouvě neexistuje.

Filip se mnou od našeho posledního rozhovoru téměř nemluví. Tvrdí, že jsem ho zradila, protože jsem se o jeho dluzích poradila s cizím člověkem.

Kvůli úspoře dvou tisíc korun jsem na syna převedla auto, na které jsem roky šetřila. On přitom věděl, že má dluhy.

Nejvíc mě nebolí, že možná přijdu o vůz. Bolí mě, že jsem udělala něco z důvěry k vlastnímu dítěti a on tu důvěru zneužil.

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít publikovat svůj obsah. To nejlepší se může zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz