Článek
Znám jich několik. Tváří se jako elita, ale na účtě minus čtyřicet osm tisíc. Na sobě outfit „inspirace influencerka“, na krku kabelka za deset tisíc (což je samozřejmě fejková kopie s příměsí benzínu a umělé kůže) a v ruce iPhone, na který si vzali půjčku s úrokem, ze kterého by se rozplakal i lichvář.
A přesto si tihle lidé myslí, že jim patří svět. Že mají nárok. Na všechno. Na respekt, obdiv, lajky. Na to, aby jim společnost tleskala za odvahu žít si svůj „luxusní“ sen, i když na něj evidentně nemají. Ale protože „všichni žijí nad poměry“, tak proč ne oni, že?
Instagramová iluze luxusu
Fenomén těch, co si nemůžou dovolit ani parkovací místo, ale zaplavují Instagram fotkami z „wellness víkendu“ v hotelu, který si zaplatili přes splátky, je všude. Pod fotkou víno, se ve skutečnosti skrývá polosuchý patok za 59,90 z obchoďáku. Pod popiskem „život je krásný“, ve skutečnosti realita neuhrazeného nájmu a přežití do další výplaty.
Tohle není noblesa. To je past. Vytvářejí falešný dojem, že všechno je v pořádku. Že být chudý, ale tvářit se jako boháč, je v pořádku. Jenže to není. Je to lživé, neuctivé a nebezpečné. Vytváří to tlak na ty, co žijí poctivě, skromně, ale kvůli těmto opičkám mají pocit, že selhávají. Že nejsou dost dobří, protože si „nedopřejí“.
Dluží všem. Ale hlavně sobě
Dluží bance, dluží rodičům, dluží státu. Ale nejvíc dluží sobě samým. Důstojnost. Pravdu. Zdravý rozum. Každý měsíc si lžou do kapsy, že ještě tenhle výlet, tahle kabelka, tahle fotka a „ono se to nějak utáhne“. Neutáhne. Jen se to valí dál a hlouběji.
A když už jim někdo nastaví zrcadlo? Vybuchnou. Začnou urážet, osočovat. Prý závidíme. Jasně. Závidíme předražený kávovar, na který si půjčili, a byt, který nikdy nesplatí.
Luxus na dluh není životní styl
Luxus není o věcech. Je o klidu. O tom, že si večer lehnu do postele a vím, že zítra nepřijde exekutor. Že mi kvůli kabelce nepřijde výhružný e-mail od banky. Že když si jdu dát dobrou večeři, je to odměna – ne zoufalá snaha udržet krok s někým, koho vlastně vůbec nezajímám.
Chudí, kteří si hrají na honoraci, nejsou styloví. Jsou nebezpeční. Nejen pro sebe, ale i pro své okolí. Protože nastavují zvrácený standard. Protože místo cesty z bídy volí cestu iluze. A protože jim to ostatní – z nepochopitelné loajality nebo strachu – ještě tleskají.
A dost
Už dost bylo těch falešných princezen ve střevíčcích ze sekáče. Už dost bylo falešných podnikatelů v pronajatých autech a holek „z lepší společnosti“, co nemají ani na tramvaj. Nemusíte být bohatí, abyste měli úroveň. Ale musíte mít páteř.
