Článek
Vláda se pochlubila „zlepšením“ hospodaření státu, když se loňský deficit rozpočtu zastavil na 271,4 miliardách korun. Premiér Fiala a ministr Stanjura tvrdí, že jde o pokrok – schodek je nižší než ten předloňský a jeho podíl na HDP klesá. Ale skutečně máme důvod k oslavám? Ne. Je to jen mediální hra, která zastírá nebezpečný trend narůstajícího zadlužení a neefektivního řízení veřejných financí.
„Zlepšení“ nebo účetní kouzla?
Jedním z hlavních nástrojů, jak vláda „vylepšila“ svůj rozpočtový výsledek, je přesouvání schodku mimo státní rozpočet. Část dluhu se přenáší na Státní fond pro rozvoj dopravní infrastruktury a další instituce. Půjčky od Evropské investiční banky nebo posunutí nákladů na příští roky absolutně nejdou považovat za reálné snížení schodku, ale spíš obyčejnou účetní manipulací, která vytváří dočasný dojem zodpovědného hospodaření. Ve skutečnosti dluh skrytě narůstá, aniž by byly řešeny jeho příčiny.
Zadlužení roste
Státní dluh se loni zvýšil o dalších 254 miliard korun a na každého občana nyní připadá dluh 309 tisíc korun. Tuhle hrůzu vláda zastírá rečičkami o „postupném snižování schodků“. Výdaje na obsluhu dluhu však raketově rostou – jen za loňský rok se zvýšily o 20 miliard a letos dosáhnou 100 miliard korun. To znamená méně peněz, které by se daly smysluplně využít pro dobro občanů. Gratuluju!
Kde je skutečné řešení?
Místo pouhého zametání problémů pod koberec vláda potřebuje přistoupit k zásadní reformě výdajů i příjmů. Současný model plýtvání prostředky na provozní výdaje, neefektivní dotace a dluhovou spirálu není dlouhodobě udržitelný. Bez politické odvahy k reformám se dluh bude dál zvyšovat a ekonomická stabilita země bude čím dál křehčí.
Kdo na to může?
Na pozadí vznešených řečí o stabilizaci rozpočtu stojí realita nezvládnutého hospodaření. Nemá ale smysl, připisovat je jen současné vládě. Tohle je výsledek špatné práce mnoha předchozích vlád, přičemž nejhorší ránu rozpočtu uštědřila vláda během covidu. To bylo jako groteska a člověk by brečel smíchy, kdyby se nejednalo o budoucnost jeho i jeho dětí.
Každopádně teď je na čase přestat malovat čísla narůžovo a přiznat si, že bez zásadní změny směřujeme do dluhové pasti. Když si každý občan představí 309 tisíc korun dluhu na své jméno, měl by se ptát, kdo za to může a co se s tím hodlají dělat.
Zdroj:
